Čtenáři o sudetoněmeckém problému

Václav Klaus znovu otevřel otázku Benešových dekretů a konfiskací majetku českých Němců. Napsal jsem na to téma článek do Lidových novin a Mladé fronty dnes, a dostal několik čtenářských dopisů. Tři nevýraznější dávám k dispozici zde. Rozložení názorů jistě nezrcadlí přesně smýšlení veřejnosti, velká většina lidí si myslí v podstatě to, co první čtenář. Přesto mne překvapilo, jak jsou i ti další schopni své názory artikulovat.

Pane Doležale, dnes nemáte dobrý den

Reaguji na Váš článek v MF ze dne 15.10.2009 na téma Klaus a Benešovy dekrety. Mluvme nejprve obecně : o právu, zákonech, morálce a logice. Nejdříve uvedu základní postuláty, neboť si nejsem jist, zdali je znáte. Tedy : zákon a právo je až na třetím místě, podle čeho se má člověk řídit. Na druhém místě, tedy před zákonem je morálka. Morálka společnosti vždy předchází zákon a určuje jeho budoucí vývoj. Slušní lidé se v kritických situacích řídí morálkou a nikoliv zákonem. Například v době 2. světové války bylo nezákonné poslouchat rozhlasové vysílání Londýna. Přesto vlastenci Londýn poslouchali (a porušovali tak zákon) a někteří jiní zákon dodržovali a udávali je gestapu. Kdo se podle Vás pane Doležale zachoval správně? Nejsem si jist, zdali znáte správnou odpověď. Soudím tak z Vašich četných článků, kde kladete zákon nade vše. Obávám se, že Vy byste zákon dodržoval..... V situacích, kdy jde o život, ať už jednotlivce nebo národa, dokonce ani morálka není tím hlavním, podle čeho bychom se měli řídit. Tím hlavním a nejvyšším kritériem se stává logika. Kdo se v takové situaci neřídí zákony logiky, zemře. Ano, je to je čestné zemřít v takové situaci. Tak se zachoval Mistr Jan Hus. Ale chceme, aby vymřeli všichni slušní lidé? Galileo Galilei se zachoval podle logiky, odvolal své učení a zachránil si tak život. Já si více vážím Mistra Jana Husa, jenže !!! to bylo jeho osobní hrdinské rozhodnutí. V případě že se jedná o osud národa, máme se zachovat morálně a zemřít jako celek ? Jsou takové případy, třeba Sparťané v bitvě u Thermopyl. Ale takový národ jako byli Sparťané už na světě nežije a my Češi jistě takoví zdaleka nejsme. Proto bylo po 2. světové válce nezbytné, pokud jsme chtěli dále přežít jako národ, zachovat se podle logiky a odsunout Němce z Československa. Nebylo možné hledět ani na právní ani morální hledisko, protože koexistence s Němci po válce nebyla představitelná. Oni se v rozhodující okamžik naší historie postavili proti Čechům, zradili nás, přihlásili se k Velkoněmecké říši, přihlásili se k Hitlerovi. Jak by bylo možné s takovýmito lidmi budovat poválečné Československo? Mohli bychom jim do budoucna věřit ? Nemohli. Kdo zradí jednou, zradí opět, to je zákon logiky. Navíc poválečné ovzduší v republice bylo plné vášní a nenávisti proti Němcům obecně a prostě nešlo rozlišit, kdo je "hodný" a kdo "zlý". Němci nás zradili jako národ a proto byl zcela logicky a správně uplatněn princip kolektivní viny. Nestyďme se to konečně říci : vyhnání Němců a uplatnění kolektivní viny bylo logickým vyústěním 2. světové války a bylo to jediné možné a správné řešení. Pokud bychom to neudělali, situace by byla neúnosná pro obě strany jak z hlediska důvěry, tak z hlediska možných pogromů na Němce. Vyhnáním jsme mnoha Němcům zachránili život, to je jasné. Uvědomte si dále, že kdybychom se řídili přísně podle zákona, tak bychom museli označit sudetské Němce za vlastizrádce (protože za války se přidali k nepříteli). A za to byl za války jediný trest : kulka nebo provaz. Kdyby takto zradilo jen několik občanů Československa, tak by byli samozřejmě potrestáni trestem smrti. Ale protože vlastizradu provedlo více než 2,5 milionu sudetských Němců, nebylo možné uplatnit právo (a zastřelit je), ale byli pouze vyhnáni podle zákonů morálky a logiky. Navíc, abychom dostáli i zákonu, sudetští Němci se vzdali za války československého občanství, nebyli tedy občany ČR, z hlediska zákonů to byli cizinci, kteří neměli oprávnění zůstávat v Československu, protože my jsme pro ně byli už cizí stát. Oni, občané Německa, byli odsunuti podle své příslušnosti do země, kterou měli uvedenu ve svém pasu jako svou vlast, tedy do Německa.

Já nejsem protiněmecky zaměřený, jezdím pracovně do Německa a mám tam přátele, zvl. v Bavorsku, i mezi potomky Sudeťáků a o těchto věcech jsme se bavili. Oni uznávají vinu svých předků za rozpoutání nejstrašnějšího konfliktu v dějinách lidstva, stydí se za to a plně akceptují následky, které to přineslo, včetně vyhnání. Pouze zapšklí, starší Sudeťáci (a Vy) se stále nemohou smířit s tím, že Německo prohrálo válku , že my nejsme v plynu nebo na Sibiři a oni že nejsou pány planety. Až tato generace vymře, bude dobře, protože mladí Němci se o tyto věci již nezajímají, resp. se stydí vůbec projevit nějakou vůli zvrátit výsledky poválečného rozdělení.

Ve svém článku píšete pane Doležale, že "Dekrety lze chápat jako ... reakci ohavnou a neomluvitelnou". Podle mne a podle názory většiny spoluobčanů (stýkám se se stovkami lidí a znám jejich názory od dělníků po generální ředitele) jsou ohavné a neomluvitelné vaše názory pane Doležale. Buď máte posunuta morální měřítka kamsi mimo běžnou společnost, nebo se domníváte, že se Vaší rodině stala v souvislosti s vyhnáním nějaká křivda (nemáte v rodině vyhnané sudetské Němce, to by to vysvětlovalo) a také je tu samozřejmě možnost, že jste placen za to, psát podobné, protičeské články.

Jsem si zcela jist, že Vy tuto kritiku nepřijmete, ale snad se kdesi v hloubi duše alespoň zastydíte, že jste takto zaprodal český národ.

"Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba opustí pravdu" Mistr Jan Hus

Ing. Oldřich Kříž

Vazeny pane Dolezale,

jsem pravidelnym ctenarem Vasich prispevku, libi se mi a ve velke vetsine se s nimi ztotoznuji. Myslim, ze Vas prispevek v Mlade fronte Dnes z 15. rijnas 2009 je velmi vydareny, bezezbytku s nim souhlasim. Zustava pro me zahadou, proc si Vami popsane souvislosti mnoho lidi kolem nas neuvedomuje, resp. je primo popira.

Sam jsem publikoval na toto tema nekolik prispevku, predevsim v Mlade fronte Dnes a Lidovych novinach, v jednom ze svych dopisu jsem popisoval, ze jde o tema,kteremu nelze uteci nebo pred nim zavirat oci, s vyhnanim sudetskych Nemcu se clovek stretava v zivote opakovane (ja napriklad naposledy v lete v lesich na Tachovsku, kde jsem videl jiz hodne zarostle rozvaliny toho, co bylo po mnoho generaci nemeckou vesnici ...).

Jako priklad toho, ze uvazujeme podobnym zpusobem, Vam zasilam svou reakci na prispevek Jaroslava Sovinskeho. Zaslal jsem jej do MF Dnes 14.10. 09, tedy v dobe, kdy asi vznikal Vas vyse zminovany prispevek. Predpokladam, ze redakce muj nazor nezverejni (neprisla mi ani zprava o tom, ze by byla zprava prectena) , tak snad poslouzi alespon jako potvrzeni toho, ze jsou lide, kteri se s Vasim videnim sveta ztotoznuji…

S pozdravem

Vaclav Flek

Vazeni,

dnes jste poskytli celkem velky prostor k vyjadreni panu Jaroslavu

Sovinskemu. Predpokladam, ze jde o pisatele s pravnickym vzdelanim.S jeho nazory vsak nemohu souhlasit, sve namitky zjednodusim do ctyr bodu:

1) Prekvapuje me autorova suverenni formulace o tom, ze ratifikace je vylucnym prezidentovym rozhodnutim. Jini renomovani pravnici na to meli jiny vyklad. Nakonec i my, co nejsme pravne vzdelani a mame na vec svuj "selsky rozum", muzeme mit na vyklad ustavy svuj nazor. Chapu pravo na rozdilne pravni¨ vyklady, ale domnivam se, ze by bylo treba je uvest formulaci, ktera sdeluje, ze jde o autorovu subjektvni interpretaci, napr. "..dle meho nazoru ...". V textu

tuto skromnost postradam a autorovu prezentaci vykladu ustavy tak vnimam jako jistou aroganci.

2) Za mnohem vice pohorsujici vsak povazuji autorovu interpretaci

Benesovych dekretu o vyhnani (nikoliv odsunu !) sudetskych Nemcu. Vyhnani se nestalo na zaklade rozhodnuti velmoci v Postupimi, ktere pouze vzaly na vedomi probihajici realitu a chtely garantovat jeji humanni prubeh. Vyhnani inicioval president Benes a lide kolem nej, je zrejme, ze Sovetsky svaz tyto kroky podporoval. Slo o brutalni a neomluvitelny utok na miliony osob, kteri, sprizneni nestastnym osudem, byli nasimi spoluobcany. Autor clanku toto sam priznava, kdyz pise, ze sudetsti Nemci "o sve ceskoslovenske obcanstvi podle predpisu okupacni moci prisli" (tedy byli obcanstvi zbaveni cizi vuli). Prijeti autorova vykladu znamena, ze kazdy sudetsky Nemec, at jiz jen oral sve pole na kopcich a staral se o chudy statek, byl uz vzhledem k faktu ze je Nemec, vinen a jeho povalecne obrani o majetek (a obcas i o zivot) je naprosto v poradku.

3) Sudetskym Nemcum se dava za vinu, ze hlasovali pro Henleinovu

sudetonemeckou stranu. Je nutno si ale uvedomit, ze vubec nehlasovali pro valku, ani pro koncentracni tabory, ale hlasovali v dobre vire, ze si pomohou, jak to ostatne cini volici vsude na svete. Myslim si, ze po ctyrech desetiletich temer stoprocentni ucasti v totalitnich volbach nemame pravo je odsuzovat. K tomu jeste osobni poznamku : Pusobil jsem drive v Ceskoslovenske lidove

armade jako vojak z povolani (vojensky lekar). Kdyz jsem mel pozdeji moznost se s vojaky, kteri drive stali na opacne strane frontove linie, setkat, castou odpovedi na mou otazku, zda by ve stredni Evrope proti nam skutecne rozpoutali jadernou valku, byla . : "vzdyt jste vsichni volili komunisty, a nam slo o nase preziti, jak jsme vas mohli litovat".

4) Domnivam se, ze na rozdil od nasich 98% volicu Narodni fronty byla volba sudetskych Nemcu uprimna a vyjadrovala jejich frustraci nad tim, co jim ceskoslovensky stat po roce 1918 nedal. At hodnotime jejich postupy jakkkoliv, byli to stale nasi spoluobcane a verim, ze nazor pracovnika pravnicke fakulty

zustane ojedinely.

S pozdravem

Dr. Vaclav Flek

Vážený pane Doležale,

Vaši úvahu jsem si nejprve přečetl v Neviditelném psu, rád bych zareagoval, ale nechci se mísit mezi ty, z nichž značná část "diskutuje" způsobem, o němž nelze říci nic jiného, než "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." Váš názor na Benešovy dekrety plně sdílím a upřímně se divím, že se zatím našlo jen málo přemýšlivých a odvážných, kteří by se vyjádřili stejně jednoznačně. Celou tu dobu, co se blábolí (jinak to nedokážu nazvat) o oněch dekretech, si lámu hlavu, jak to jejich horliví zastánci myslí s jejich trvalou platností. Hodlají snad znárodňovat průmyslové podniky, banky a velkoobchod, či naopak za to, co bylo tehdy znárodněno, konečně vyplatit ony přislíbené náhrady, chtějí se vrátit ke znárodněnému filmu?

Nejodpudivější je ale právě Vámi zmiňovaný dekret 12/1945 Sb z 21.6.1945 o konfiskaci...zemědělského majetku Němců, Maďarů..., jež se podle § 1 odst.1a týkala "všech osob německé a maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost", při čemž stačilo, aby se tyto osoby přihlásily k příslušné národnosti při sčítání lidu 1929 (§ 2 odst.1). Pikantní je skutečnost, že toto rozhodnutí podepsali představitelé všech tehdejších politických stran. Tentýž výběr československých občanů byl dnem 2.8.1945, kdy vstoupil v platnost další dekret 33/1945 Sb, zbaven čs. státního občanství. Zdá se, že nikdo se nezamýšlí nad tím, že předkové postižených čs. občanů tady sídlili, pracovali a vytvářeli hodnoty po několik staletí, a pak selhala jedna (ostatně zdaleka ne kompletní) generace. Ostatně, my Češi jsme jen o málo později také masově podlehli jiné "velké ideologii" (jenže co je české, to je hezké).

Dále je mi velice nejasné, jak má být základem našeho právního řádu ještě časnější právní norma, dekret o mimořádných lidových soudech 16/1945 Sb. z 19. 6.1945. O pětičlenných senátech prakticky rozhodovaly okresní národní výbory, přičemž při hlasováni o rozsudku hlasovali (§ 23) nejprve "soudcové z lidu", tedy jediný soudce z povolání - předseda - až poslední. Zvláště lidumilný je § 31, stanovící v odst. 1, že "proti rozsudku...není opravných prostředků" a "žádost o milost kýmkoliv podaná nemá odkladného účinku", což tam ani nemuselo být uvedeno, protože podle odst. 2 "trest smrti se vykonává zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku" , ale "na výslovnou prosbu odsouzeného může býti lhůta prodloužena o další hodinu". Pod tímto dekretem se skví podpisy všech členů tehdejší vlády, pouze Jan Masaryk se nechal zastoupit Dr. Vlado Clementisem.

Můj dojem je ten, že většina těch, kteří stále na dekretech sedí jak na národním pokladu, je nikdy nečetla, ale o to vehementněji se jimi stále ohání.

Jestliže pan prezident právě teď, kdy se rojí už tak dost horlivých národovců, znovu otvírá láhev s tímto velice nebezpečným obsahem, může to v souvislosti s ne právě utěšenou hospodářskou situací docela hezky nahrát všelijakým pochybným radikalistickým partajím v příštích volbách. Zbývá ještě vytáhnout kartu "zrádcovské šlechty" (ostatně pan Paroubek už se svým článkem o Karlu Schwarzenbergovi v Právu začal činit) a "církevních prelátů", a ideologický arzenál KSČ, donedávna vytrvale oživovaný soudruhem Grebeníčkem, máme zase pohromadě. Pánbůh s námi a zlý pryč!

S úctou Mgr. Jiří Navara

17. října 2009