Topolánek svolává své vojsko…

Tak nějak to řekl včera svým spolustraníkům a v podstatě zopakoval dnes v MfD. Připomíná mi to jakousi dětskou hru z doby před šedesáti lety. „Stojím, čekám, že se za mnou bude řadit moje vojsko a půjdu na zteč.“ Bohužel, člověk má pocit, že na tom „stojím a čekám“ je až moc pravdy. Shromáždění a sešikování vojska (i v přeneseném smyslu, v politice) se dá stěží dá vystát a vyčekat.

Předsedovi ODS je obtížné upírat dobrou vůli: pochopil, že musí dělat politiku po svém a že se musí odpoutat od silné osobnosti svého předchůdce ve funkci. Pochopil, že polarizace českého občanského tábora na ose Havel – Klaus je nesmyslná, neproduktivní a překonaná a hodí se tak nanejvýš postkomunistům z KSČM a z Paroubkovy ČSSD. Bral to ale spíš jako pragmatickou, technickou záležitost. Řeči o „klausismu bez Klause“ připomínají snění socialistů s lidskou tváří o návrat od Stalina k „mladému Marxovi“, tj. k údajným humanistickým kořenům stalinismu (nechci srovnávat Klause se Stalinem, jen upozornit na míru Topolánkovy nedůslednosti). Jako by mu chyběla intelektuální kapacita i kuráž. I dnes tvrdí, že se v hodnocení Lisabonské smlouvy s Klausem v podstatě shoduje. Jak to? Neshoduje se v tom nejpodstatnějším: zda ji přijmout nebo ne. Jen nedokáže říci, proč je lepší než EU bez Lisabonu – pozitivně, ne jen proto, že máme (ovšemže právem) strach z Rusů.

Navíc má na krku řadu problematických politických kroků – počínaje postavením vlády na přeběhlících (dnes by se mu nesmírně zhodnotilo, kdyby to byl nechal na Paroubkovi) a konče neomalenými a totálně nezodpovědnými výroky (naposled o „blbovi z Horní Dolní“).

V této situaci není těžké pochopit neklid, který se podle zpráv z tisku v ODS zvedá. Ve straně už delší dobu eskaluje spor o její příští podobu. Klaus udělal vše pro to, aby byla jeho podstata zjevná (a těžko se u divit). Topolánek dokázal jen s obtížemi vysvětlit své legitimní rozhodnutí odejít z PS (už to není parlament, ale ples mrtvol). Mluví o nebezpečí návratu komunismu v situaci, kdy hlavním nebezpečím je návrat Paroubka. Topolánek je defenzivní, obrušuje hrany. Těžko se divit, že to členstvo strany zneklidňuje. ODS se ve srovnání s devadesátými lety změnila. Jen tam není nikdo, kdo by si byl ochoten tu změnu přiznat.

Proto je změna problematická. V rozhovoru pro MfD Topolánek řekl (v souvislosti s další činností ODS): „Nebude to odlišné od toho, co jsme tvrdili v 90. letech“. Člověk by řekl, v něčem ano, v něčem ne, a mělo by se to zformulovat a říci. Jenže vypadá to, že ODS k tomu teď chybí síla. To je špatné znamená v době, kdy máme vládu bez demokratického mandátu a úplně nefunkční parlament.

lidovky.cz 7. říhna 2009