ARCHIV

Falešné zkreslování na základě zcela nepravdivých informací

Co se vlastně stalo? Herečka Chantal Poullain minulé pondělí v půl desáté večer narazila se svým vozem na kruhovém objezdu u Olomouce do auta, v němž pak zůstali dva těžce ranění lidé. Sama utrpěla lehké zranění. Kolem nehody se objevilo spousta spekulací mj. i proto, že Policie České republiky má v případě populárních osobností sklon fungovat jako stará drbna. Zjevné jsou ovšem dvě věci: za prvé, nehodu zavinila paní Poullain, protože při vjíždění na objezd nedala přednost v jízdě. A za druhé, podle svéhovlastního přiznání jela rychleji, než jaká byla předepsaná rychlost (tj. 30 km/hod.). Podle následků havárie si dovolím hádat, že jela asi o dost rychleji.

Paní Poullain má smůlu, že je na ni jako na veřejně známou osobu ze všech stran dobře vidět. Jinak by šlo jen o banální havárii, jakých se na našich silnicí odehraje hodně.

Pak vyšel v internetovém deníku iDnes článek, kde si vzali herečku do prádla: prý podle mnohých hlasů nebyla ve společenských kruzích příliš oblíbená; prý nemá v podstatě žádné kamarády.

Odpovědí byl otevřený dopis, vlastně jakási petice hereččiných příznivců a přátel. Nechybí na ní zvučná jména lidí, pohybujících se na hranici umění, případně podnikání a politiky: Karel Schwarzenberg, Jan Kraus, Břetislav Rychlík. Podepsaní brání paní Poullain před „bulvárními médii“, které prý „snižují její důstojnost a umocňují její osobní neštěstí falešným zkreslováním její osobnosti na základě zcela nepravdivých informací“.

Nato se redakce iDnes pokorně omluvila a článek stáhla (takže si už nikdo nemůže ověřit, do jaké míry je protest hereččiných přátel přiměřený, podle toho, co citují, přiměřený není).

Byl bych nerad, kdyby se v barevné mlze okázalého protestu „osobností“ proti zlému bulváru ztratily obrysy toho, co se stalo a děje.

Za prvé: Jeden ze signatářů dopisu, dramaturg Jan Stern, na vysvětlení, proč dopis podepsal, řekl: „taková nehoda z nedbalosti se může stát komukoli“. To je nepřípustná bagatelizace. Nemůže se stát a nestává se komukoli, aby způsobil nehodu, při níž vážně zraní dva lidi. Vyžaduje to dosti velkou bezohlednost za volantem. Nepochybuji tom, že paní Poullain toho, co se stalo, opravdu lituje (ostatně bylo by divné, kdyby toho nelitovala), ale ona v tomto případě není oběť, ale pachatel, a upřímná lítost je jen polehčující okolnost.

A za druhé: obvinění, která signatáře dopisu tak rozezlila, se dají vyvrátit tím, že se přátelé prostě přihlásí a usvědčí pisatele z nepravdy. Když přátelé zároveň vyhlásí svatou válku „bulváru“ a potrefená redakce za koktavých omluv článek stáhne, musí se člověk ptát, co vlastně za tím vším je. Svaté nadšení a rozhořčení nebývá vždycky přítelem svobody slova, naopak, může sloužit k tomu, aby svoboda dostala na frak. A nepravdivé informace se mají vyvracet, ne potlačovat.Pod dopisem je podepsáno několik televizních revolucionářů: nechť si laskavě představí, že někdo vydá článek o Václavu Klausovi, v němž bude mimo jiné napsáno, že ve společenských kruzích není příliš oblíben a že už nemá žádné kamarády. Nato okresní tajemníci ODS zorganizují kampaň, na jejímž základě se redakce podělá, článek stáhne a pokorně se omluví. A abych nezapomněl: následují kádrové změny v redakci.

To není žádný hypotetický příklad. Za minulého režimu jsem podobných „akcí“ zažil celou řadu. Vždycky šlo samozřejmě o „falešné zkreslování na základě zcela nepravdivých informací“. Tenkrát ovšem nevěděli, že se takové věci mají dělat elegantně. Neměli to ostatně ani zapotřebí.

26. července 2003