Nemístná hysterie kolem radaru

Prezident Obama oznámil české straně, že USA ustupují od plánu vybudovat v ČR radarovou základnu, a české noviny reagují hystericky. Cituji namátkou: „Rusko včera oslavilo svoje největší mezinárodní vítězství od rozpadu SSSR.“ Jde prý o „obrovské vítězství, které zvýší jeho sebevědomí a nejspíš i respekt na mezinárodní scéně“. A zazněla i připomínka lítostivě patetických veršů o „zrady zvonu“, který měl tentokrát rozhoupal americký prezident.

Co se ve skutečnosti stalo? Boří se snad svět? Ani náhodou! Američané se před časem obrátili na politickou reprezentaci malé a nepříliš významné východoevropské země s prosbou, aby umožnila vybudovaní radarové základny, která měla v budoucnu sloužit monitorování případných raketových útoků z problematických zemí Středního a Dálného východu. Útoků raketami sice velmi nedokonalými, ale schopnými způsobit citelnou škodu. Vedlejší efekt základny by byl, že by komplikovala vychcanému loupeživému medvědovi z blízkého zahraničí úsilí získat tuto zemi zpátky pod kontrolu.

Projekt základny podporovala v té malé zemi slabá vláda. Proti byla drtivá část veřejnosti: lidé nechtěli dráždit ani případné odpalovače raket, ani medvěda. To, že dohodu o zřízení základny se nepodaří v totálně rozloženém parlamentu prosadit, bylo jasné natolik, že slabá vláda nakonec sama rezignovala na to, aby ji vůbec předložila k ratifikaci. Poté vláda potupně padla a země se pohroužila do chaosu a rozvratu.

Proboha, kdo tady koho zradil? Když někdo opravdu a upřímně chce, aby mu bylo pomoženo ze strany toho, kdo na účinnou pomoc má, musí si o to umět dostatečně silně a přesvědčivě říci. Je to důležité už jen proto, že žádost o pomoc toho, od něhož ji chceme, vždycky trochu obtěžuje, a je krajně nešikovné mu dávat alibi k nemravnému chování. Spojené státy na rozdíl od jiných zemí dosud nikdy neodmítly pomoc tomu, kdo si o ni dokázal silně a přesvědčivě říci. Je třeba s lítostí konstatovat, že v tomto případě se o ni silně říci ani náhodou nepovedlo.

A taky žádný ruský veletriumf se nekoná. Co se vlastně stalo? Veřejnost jedné malé, nepříliš významné země dala dostatečnou většinou najevo, že na sebe raději nebude příliš upozorňovat, aby nepřitáhla hněv mocných (ať už ze středního a dálného Východu nebo z blízkého zahraničí). Blízké zahraničí svůj vliv v této malé a nepříliš významné zemi (a ne v Evropě, na Západě, na zeměkouli nebo v universu, o Poláky například netřeba se bát) nepochybně posílí. Většině to přinejmenším nevadí. Menšina (ke které se hlásím) to musí vzít na vědomí. To neznamená, že by neměla dělat všechno pro to, aby podobná rozhodnutí do budoucna zvrátila. Smutnou skutečností je, že to nejspíš bude dělat za dosti ztížených okolností. Buďme realisty a nepropadejme brečtivé hysterii, ta nám nepomůže.

lidovky.cz 18. září 2009