Teď když máme, co jsme chtěli

To je citát z budovatelské písně, k níž slova napsal slavný český básník František Halas. Pasuje na poslední vývoj ve věci radarové základny, jak by řekl exministr kultury ČR, jako prdel na hrnec.

Američané se rozhodli odstoupit od projektu protiraketové základny v Polsku a radaru v ČR. Zprávu přinesl nejprve včera americký deník The Wall Street Journal, potvrdit ji měl noční rozhovor prezidenta Obamy s premiérem Fischerem (detailní informace budou známy dnes odpoledne).

Důvodem je prý americký závěr, že vývoj raket dlouhého doletu nepokračuje v Íránu zdaleka takovým tempem, jak se předpokládalo, a daleko větším nebezpečím jsou již existující střely kratšího doletu. A Američanům v této situaci připadá zbytečné dráždit Rusko, které proti plánu od počátku zuřivě protestuje a snaží se mu všemi silami zabránit.

Na zprávu reaguje nadšeně česká opozice: Jiří Paroubek nazval americké rozhodnutí „vítězstvím českého lidu“. Což znamená: Američané se nás lekli. Předseda ČSSD neřekl „všeho pracujícího lidu“. Zatím.

Radují se i „aktivisté“ z hnutí Ne základnám a starostové z Pobrdí. Radost těch prvních trochu mírní, že na sebe budou muset upozorňovat jinak. Doufejme, že jim finanční zdroje nevyschnou, jejich sponzoři jistě vědí, že se jim hnutí přes své mikroskopické rozměry může v budoucnu hodit. Radost starostů je zkalena oprávněným tušením, že z jedné a čtvrt miliardy, které jim Topolánkova vláda kdysi naslibovala v ouzkostech a v naději, že pak budou o něco méně řvát, nebude asi nic.

Podstatné věci, které nejspíš ovlivnily americké rozhodnutí, ovšem nebyli ani „nezákladňáci“, ani starostové z Brd.

Za prvé: proti projektu se postavila drtivá většina (přes 70%) české veřejnosti. Výše zmínění se na jejím odporu jen tak říkajíc přiživili.

A za druhé: minimální důvěru budí – zvláště za těchto okolností – dlouhodobý totální rozvrat české politické scény, který začal vznikem Topolánkovy vlády s nejistou podporou parlamentu a vyvrcholil jejím pádem a vším, co od té doby dodnes ve zrychleném sledu pokračovalo.

Který rozumný a zodpovědný americký politik by v této situaci jednal jinak než Obama? A tak se v naší geopolitické oblasti uplatnil nejen vliv všeho českého pracujícího lidu, jak zatím neříká Paroubek, ale vliv regionální velmoci, Ruska. Činí si nárok spolurozhodovat o bezpečnostních záležitostech zemí v regionu, a Američanům nezbylo, než jim vyjít vstříc. Náš lid tomu chtěl.

Situace se trochu podobá odmítnutí Marshallova plánu v roce 1947. Jenže tenkrát musel Stalin českou vládu profackovat. Dnes to jde jako po másle.

Důsledky nepocítí bohužel jen brdští starostové nebo nezákladňáci, ale zase všechen lid. Včetně těch, co se k odporu nepřidali. V demokracii totiž rozhoduje většina.

lidovky.cz 17. září 2009