Paroubkův atentát

Je obtížné a nevděčné reagovat ve zcela nepřehledné situaci, která se navíc rychle proměňuje, na tak výrazný zvrat v politickém vývoji, jakým je rozhodnutí ČSSD nepodpořit usnesení o seberozpuštění Poslanecké sněmovny. Zároveň je však taky nemožné na ně nereagovat.

ČSSD tedy počítá s volbami v řádném termínu (květen či červen příštího roku), s tím, že vláda i sněmovna budou nadále fungovat a politické strany se musí dohodnout na státním rozpočti pro příští rok.

Důvody, které k tomu rozhodnutí Paroubkovu stranu vedly, jsou údajně obavy (nikoli nepodložené), že Ústavní soud znemožní konání i těchto předčasných voleb. Řekl bych, že kromě toho hrály svou roli (i když ne primární) důvody, které si ČSSD nechala pro sebe: jako strana stabilizovaná (srovnej výsledky posledních významných hlasování) se politicky velmi náročné situace, která jejím rozhodnutím vzniká, nemusí bát zdaleka tolik jako ODS, jež, jak se zdá, drží pohromadě spíše jen silou vůle.

Zásluhou ČSSD jsme se probudili do úplně nového rána: ČSSD na jaře svrhla dosavadní vládu s tím, že je nutné v dohledné době (nikoli však co nejdřív) uspořádat předčasné volby, z nichž vejde nová vláda se silným mandátem. Do doby, než se tak stane, se musí politické strany shodnout na způsobu vlády, který překlene hrozící exekutivní vákuum. (Sama se ČSSD o vytvoření vlády pokusit nechtěla, právem předpokládala, že její podpora by byla stejně nejistá jako podpora té svržené). Politické strany (zejména ODS) na tuto představu přistoupily.

Tato nepsaná dohoda nyní rozhodnutím ČSSD padá (pro spravedlnost budiž řečeno, že ČSSD jen reaguje na divoké iniciativy Ústavního soudu).

Do nové situace, na niž nebyla připravena a pro niž nebyla vytvořena, se dostává Fischerova vláda. Bude muset řešit tak zásadní věci jako je státní rozpočet v citlivém krizovém období, přičemž představy dvou velkých stran, s nimiž stojí a padá, se v této věci diametrálně odlišují. Z kompromisu nemůže vzejít nic jiného než směšný a neužitečný paskvil.

V nové situaci se octla i ODS: fakticky se (teprve nyní!) stala součástí velké koalice, která musí po relativně dlouhou dobu činit politicky zásadní rozhodnutí. Do této situace ji vmanévroval Paroubek. Z hlediska příštích voleb je to pro ODS smrtící.

Velmi bych se divil premiérovi Fischerovi, kdyby s poukazem na změněnou situaci okamžitě nepodal sám nebo s celou vládou demisi. S poukazem na změněnou situaci a porušení dohod, byť nepsaných. A za logické bych považoval, kdyby zároveň ODS oznámila, že rovněž s ohledem na změněné okolnosti odchází do opozice a předává ČSSD a Paroubkovi odpovědnost, kterou na sebe vzali svržením koaliční vlády na jaře.

ODS to ovšem nejspíš neudělá, protože se na tom nedokáže dohodnout: je rozložená a stoupenci velké koalice v ní mají silné pozice. Takže bude s Paroubkem loajálně spolupracovat na svém zničení.

lidovky.cz 15. září 2009