Čtenářský dopis LN

Polský prezident Kaczyński převezl při vzpomínání na začátek druhé světové války ruského premiéra Putina. Ten v pokuse zmírnit dojem z ruského chování v létě a na podzim roku 1939 poukázal mj. i na polský zábor „Zaolší“ po Mnichovské dohodě. Kaczyński reagoval: „Účast Polska v likvidaci, nebo přinejmenším teritoriálním zmenšení tehdejšího Československa, nebyla jen chyba, byl to hřích.“ Tím je věc uzavřena a netřeba se k ní vracet.

Je ovšem uzavřena jen pro Poláky. Polský prezident řekl B, a aby se kruh uzavřel a žádný medvěd z dnes už ne zcela blízkého zahraničí do něho nemohl strkat pracky, je třeba, aby někdo za Čechy řekl A. Přepadla mne touha znovu radit prezidentu Klausovi, a načrtl jsem schéma krátkého dopisu, který by měl napsat svému příteli ve Varšavě:

Vaše excelence, děkuji vám za krásná a otevřená slova. Vedou mne k tomu, abych řekl to, co jsem měl říci už dávno. Český zábor oblastí s převážně polským obyvatelstvem po roce 1918 nebyl jen hřích, ale taky nehorázná blbost, přesto že jsme si k tomu nakonec vyprosíkovali souhlas Dohody. Nešlo jen o to, že jsme Polsku vpadli vojensky do zad v situaci, kdy se nemohlo pořádně bránit. K záboru území nás nevedly ani důvody „historické“ (jako v případě Sudet), ani „etnické“ (jako ke spojení se Slovenskem), ale „strategické“ (uhlí a železnice na Slovensko) – tedy slušně řečeno chtivost. Tím vznikla ve vztazích s Polskem otevřená rána, která se dlouho obtížně hojila. Symbolizuje ji Těšín, čtyřicet let před Berlínem první nesmyslně rozdělené město v Evropě. Doufám že ve sjednocené Evropě otevřených hranic se tato rána úplně zahojí, a jsem připraven k tomu přispět. V úctě V.K.

Protože ovšem našeho pana prezidenta dobře znám, vím, že něco podobného ho ani nenapadne.

Lidové noviny 7. září 2009