Putin jedět v Polšču

V českých novinách se rozšířilo velké a ničím neopodstatněné podceňování ruské zahraniční politiky a ruské diplomacie. Našli se i hlupáci, kteří předpokládali, že premiér Putin během své návštěvy Polska vpálí svým hostitelům do tváře, že si za svůj osud v druhé světové válce mohou sami, případně že ji dokonce rozpoutali. (Takové názory zazněly v rámci „řízené svobody slova“ na Rusi ve vojenských kruzích).

Pravý opak je pravdou. V dopise, zveřejněném v velmi čtených a hodně málo fundamentalistických novinách Gazeta Wyborcza, se ruský t. č. premiér prezentoval jako holubička míru s olivovou ratolestí v zobáčku. Všechny samozřejmě zajímalo, co řekne ke dvěma neuralgickým bodům v rusko-polských vztazích: k paktu Molotov – Ribbentrop a k masakru v Katyni. Putin nakonec obojí odsoudil. Hovořil o amorálním charakteru paktu a to, co se stalo s polskými důstojníky ve Stalinově Rusku, označil za zločin. Udělal to samozřejmě s řadou nejrůznějších „ale“, některá jeho „ale“ jsou ovšem velmi pozoruhodná.

Především je zvláštní, jak se ruský přístup k historii – respektive ke zločinům, které mají Rusové na triku, podobá tomu českému. I Putin, podobě jako zjednaní čeští historici, hovoří o nemožnosti „přepisovat historii“ (jako kdyby historie byla něco jednou provždy daného, s čím nelze hnout) a o nutnosti respektovat sled „příčiny a následku“ (jako kdyby lidé, kteří historii vytváří, nebyli svobodní a museli pod tlakem fyzikálních zákonitostí na sviňárnu reagovat přinejmenším stejně velikou sviňárnou). Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami.

Podstatné je ovšem něco jiného: v rámci svých „ale“ upozorňuje Putin na to, že paktu Ribbentrop - Molotov předcházel Anschluss Rakouska a zbabělá kapitulace západních mocností před Hitlerem v Mnichově (přičemž si neodpustí zlomyslnou poznámku o tom, že „polskou“ část ČSR obsadila polská armáda zároveň s tím, jak Němci zabrali Sudety; jistě, český zábor „Zaloší“ byl problematický, ale říjen 1938 nebyla vhodná doba pro nápravu). A upozorňuje na to, že problém „Versaillského míru“ nebyl jen fixací porážky Německa ve válce, ale cíleným ponížením Německa, což vedlo k další válce.

V obou věcech má Putin bohužel pravdu. Rusové citlivě vyčuchli, že Evropa dosud nebyla schopná se důstojně vyrovnat se svou minulostí. Břichatí vašnostové v Bruselu se postavili k integraci citlivé středovýchodní Evropy s tím, že je třeba za každou cenu a ve všem všudy zachovat status quo, vzniklý v důsledku dvou posledních válek. Ten status quo byl ovšem už v mnoha ohledech porušen (rozpadla se ruská koloniální soustava v Evropě, rozpadla se Jugoslávie, přestalo existovat Československo). Přesto Brusel bez dalšího toleruje mj. agresivní Ficovu politiku vůči Maďarsku a Německo je ve vztahu k ČR a Polsku stále ve stavu poraženého. Rusové vycítili tuto nedůslednost a bijí tím Brusel po hlavě. Bruselská skříň je plná kostlivců a Putin se teď do ní dobývá.

lidovky.cz 1. srpna 2009