Kompro na Topolánka

Jakým způsobem je možné politika kompromitovat? Existuje řada příkladů z blízké i vzdálenější, naší i cizí historie. Slavným případem je aféra Watergate. Prezident Nixon dal v předvolební době odposlouchávat ústředí svých demokratických konkurentů. Vše s obrovskou ostudou prasklo a prezident musel odstoupit. Za to, co se stalo, nesl plnou zodpovědnost. Zcela opačný příklad je informace, kterou před časem vypustil Jiří Paroubek. Dědeček Mirka Topolánka měl prý kdysi zakládat KSČ na Vsetínsku. I kdyby to byla pravda, člověk nenese vůbec žádnou zodpovědnost za chování svých dědečků, zvlášť když je nemohl nijak ovlivnit, protože tou dobou byl ještě takříkajíc na houbách.

A konečně: Václavu Klausovi bylo kdysi vytýkáno, že býval horlivým pionýrem. Kompro tohoto druhu obsahuje nechtěný, ale zřetelný pokyn k politickému pronásledování dětí.

Pokusme se do této škály zařadit to, co uvádí ve svém článku z pátečních LN („Topolánek byl vzorný student“) pplk. v.v. Pavel Skácel. Jde o mírně zkrácenou verzi textu, který předtím vyšel v Britských listech. Autor působil jako pedagog na Vojenském gymnáziu Jana Žižky v době, kdy tam studoval Mirek Topolánek (což bylo v letech 1971-5).

Z článku vyplývá: za prvé, Topolánek byl vzorným a úspěšným žákem. Za druhé, pan podplukovník nechápe jen tři věci: proč, a hlavně jak odolával nabídkám výběru za kandidáta na vstup do KSČ; proč místo na vysokou vojenskou školu, kam mířili skoro všichni absolventi, odešel do civilu; a konečně, proč se dnes za úspěšné studium stydí a lže o něm.

A podprahové sdělení pro veřejnost zní: Topolánek byl vzorným žákem suspektní instituce a dnes to zatlouká.

„ČSLA“ byla za totáče u většiny obyvatelstva terčem všeobecného posměchu a opovržení. Většina mužské populace s ní totiž udělala nedobrovolnou dvouletou zkušenost během základní vojenské služby: první rok si zvykli na to, že si na ně může každý všechno dovolit. Druhý rok se naučili nezřízeně flákat. Tím byli dokonale vybaveni pro život v reálném socialismu. Ve vojenském gymnáziu, jak pan podplukovník v článku sugestivně líčí, byly vojenské buzeraci podrobeny dospívající děti („Noční klid byl občas rušen cvičným poplachem“).

Že se Topolánek za studium na tomto gymnáziu stydí, je pochopitelné, ale úplně zbytečné. Nastoupil tam v patnácti letech, když dospěl, vyhnul se vstupu do KSČ a odešel do civilu. Ende gut, alles gut. A že byl dobrým žákem? To mohou s plnou vahou jako výtku brát jen stoupenci teorie Václava Klause, že flákačství a lemplovství bylo formou odboje proti komunismu. I na tak hnusné škole se přece vyučovaly i důležité věci. V čem Topolánek lže, není z článku v LN jasné, lze se jen dohadovat, že jde o jeho údajné tvrzení o vyloučení ze školy. To si jistě mohl odpustit, protože, jak už bylo řečeno, nemá se za co stydět. Kompro je žalostně nedostačující.

Názor pana podplukovníka „nevyjadřuje stanovisko redakce“. Zato je na něj upoutávka nahoře na první straně novin (foto předsedy ODS v jakési imaginární uniformě s textem „Vzorný voják Topolánek“).

Topolánek se během svého tříletého vládnutí dopustil řady hrubých a zbytečných chyb. Jeho chování na veřejnosti bývalo občas humpolácké a neomalené (i když kvalit Jiřího Paroubka zdaleka nedosahuje). Zaslouží si kritiku: jenže spravedlivou a ne účelovou.

Bohužel se to dnes v liberálních a konzervativních listech většinou neděje. Skandál s fotografiemi z Toskánska se opírá o důkazy, které snad něco naznačují, ale nic nedokazují a byly pořízeny podezřelou a nejspíš i nekalou cestou. Po napadení na koupališti se spekuluje jako o první verzi o tom, že si je ODS zorganizovala sama, a uvádí se to do souvislosti s tím, že jí radí americký specialista na negativní kampaně (poradil jí snad tento poloatentát a nemá snad ČSSD taky odborníky na negativní kampaň, již provádí s mimořádnou vervou?) Topolánkovi se vytýká, že „nedokázal prosadit radar“, jako kdyby to nebyla v první řadě vina těch politiků, co proti základně vystupovali.

Ve vypjaté předvolební době je těžké vyhnout se pocitu, že se české noviny zapojují do kampaně, a to právě negativní. Což by dělat neměly.

Lidové noviny 31. srpna 2009