Randák kontra Mladá fronta Dnes

Toskánská aféra se dostává z roviny přísných morálních soudů do poněkud zábavnějších poloh. Rozhořel se například pozoruhodný spor mezi generálem Randákem a vedením Mladé fronty Dnes. Týká se podstatné věci, kompromitujících fotografií.

V rozhovoru pro sobotní Lidové noviny popsal nejprve svou verzi generál. Sešel se na přátelské schůzce s redaktorem MfD Kmentou. Klábosili o různých věcech, o případu Mrázek a o Pitrovi. Jen tak mezi řečí se generál zmínil o tom, že se bratrstvo kočičí pracky v současné době rojí na jednom místě na dovolené v Itálii, „a něco tam pytlíkuje“. A že v současné době tam jedou fotografové bulváru je vyfotit. Nato Kmenta našpicoval uši (Randák to opisuje slovem „zbystřil“) a začal o fotky škemrat. V generálovi se ovšem vzbouřila jeho vojenská čest (možná že ne vojenská, vždyť já vlastně, jako většina občanů této země, vůbec nevím, od čeho je generálem), a dal najevo, že nechce ovlivňovat volby. Nechal se však uprosit, že pokud by bulvár fotky zveřejnil, „může za ním Kmenta přijít“. Fotky v AHA vyšly, generál měl k dispozici lepší, všichni protagonisté tam byli pěkně vedle sebe. Pana Kmentu se mu nepodařilo sehnat, zato ale jiného, co o tom případě psal, a ten po nich skočil jako slepice po flusu.

To je tedy story pana generála. V LN dostal ovšem prostor pro svou story i představitel nejvyššího vedení MfD, zástupce šéfredaktora Jiří Kubík. Podle něho to proběhlo úplně opačně. Žádný z redaktorů MfD se nesnížil k tomu, že by ty ohavné fotografie od generála vyžadoval. Pan Randák nebyl žádným zdrojem MfD, přišel sám a vnucoval se tak neodbytně, až redakce jeho svodům podlehla. „On sám je nedílnou součástí celého příběhu s pořízením a distribucí šmíráckých fotografií a videí“.

Oba příběhy se odlišují a před námi stojí náročný úkol, pokusit se o jakousi syntézu. Protože autor těchto řádek je realista se sklonem ke skepticismu, pokusí se příběhy očistit od růžového přebalu. Jsem přesvědčen, že pan Kubík má svým způsobem pravdu: pan Randák přišel sám a své zboží důrazně nabízel. Zároveň jsem přesvědčen, že pan Randák má pravdu v tom, že nabízet musel jen chvilinku, protože druhá strana byla jeho nabídkám víc než otevřená.

Z čehož ovšem taky plyne: pan Kubík má pravdu, když tvrdí: „On sám (totiž generál Randák, bd) je nedílnou součástí celého příběhu s pořízením a distribucí šmíráckých fotografií a videí.“ Jen je pro úplnost a dokonalost doplnit: stejně jako redakce MfD a dalších úctyhodných českých novin (bulvár je třeba nechat stranou, ti dělali jen to, do bulvár dělat musí).

lidovky.cz 10. srpna 2009