Mediální manipulace s toskánskou aférou

Dovolená českých politiků v Toskánsku se stala věcí „investigativních žurnalistů“ z tzv. pravicových médií. Komentářů je kupodivu minimum. Tím vzniká dojem, že jde o čistá fakta. Ten dojem je falešný.

Především se musím omluvit. Minule (v pátek) jsem napsal, že „technická stránka věci“ je stejně zajímavá jako „obsahová“, tj. „obludná bezstarostnost politických špiček ODS“. Mea culpa, mýlil jsem se: zajímavá je jen technická stránka věci, co, jak a proč tu kdosi v předvolebním období zorganizoval. Na otázku „co“ je jednoduché odpovědět: difamační kampaň proti nejsilnější české politické straně, jaká v dějinách ČR nemá obdoby. Ostatní není příliš důležité: když to srovnáme s kriminální oblastí, vražda zůstává vraždou, i když zavražděný je v tom či onom ohledu „kontroverzní“. Nebo například: vytýkat znásilněné holce, že si to zavinila sama svou bezstarostností nebo že se dost nebránila, je odporné. A koneckonců, pořád se mi vnucuje citát z díla našeho národního klasika: „To je syn toho zavražděnýho, to musí bejt taky pěknej lump.“

Případu se na prvních stránkách zevrubně věnuje dnešní MfD. Její „investigativci“ zjistili, že vilu v Monte Argentario si nemůže pronajmout každý. Předseda nejslibnější strany v ČR a bývalý premiér není každý. Vím, že to českému smyslu pro demokracii odporuje, ale jsem hluboce smířen s tím, že např. Topolánek si může pronajmout leccos, co já ne, a považuji to za OK. Jde o „ospalý ráj pro vlivné jachtaře“. Jistě, pan Topolánek je vlivný člověk, já ne. To je taky OK, tak to na světě chodí. Jsem s tím smířen a spokojen.

Majitelem nemovitostí je „jakási československá firma“. Povídala to jedna paní (možná jeden pán). Na vile je jako majitel označena Lichtenštejnská firma. Z hlediska Toskánska je možná Lichtejnštejnsko a ČR skoro to samé.

Dvě z jachet, které hrají v mediální story roli, patří firmě podnikatele Mašína. „Jméno Radka Mašína se skutečně objevuje v Krejčířově spisu“, prozradil náš starý známý z oboru choulostivých případů, „detektiv, který nechtěl být jmenován.“ Jak figuruje? Jako syn toho zavražděnýho, kterej musí bejt taky pěknej lump?

Vrchol nestydatosti je srovnání materiálů z dvojaféry Janoušek - Toskánsko s Kubiceho zprávou. Kubiceho zpráva byl autentický policejní dokument (proti způsobu jeho zveřejnění jsem měl vážné výhrady, které jsem veřejně sdělil). Tady se pracuje s padělky a s podloudně získanými fotografiemi, které nedokazují nic a zajímavé jsou jen tím, že je distribuuje generál.

Je mi líto, ale z hlediska toho je řev nad náhubkovým zákonem, šířený týmiž médii, která dnes nadšeně zveřejňují problematické dokumenty z nejnovějších afér, pokrytecký. Náhubek by si zasloužila. Jenže by jim ho neměla nasadit ruka zákona, ale tvrdý diktát toho, čemu se říká všeobecně zažitá slušnost.

lidovky.cz 3. srpna 2009