Podivná mediální story hýbe republikou

Česká média se posledních pár dní intenzivně zabývají dvěma případy. Jednak jde o údajnou zprávu, kterou měla pořídit protikorupční policie na švýcarskou žádost k případu podnikatele Romana Janouška, jednak o sérii fotografií z toskánského letoviska Monte Argentario.

Shrňme nejprve, co se vlastně přihodilo: nejprve Mladá fronta Dnes informovala o právní žádosti švýcarské prokuratury české straně ohledně podnikatele Romana Janouška, kterého pojí úzké vazby na primátora Béma. Následně přinesly Lidové noviny informaci o údajné odpovědi, kterou prokuratuře poskytla prostřednictvím Vrchního státního zastupitelství v Praze protikorupční služba policie ČR. Ta se měla týkat už i lidí z okolí Mirka Topolánka. Švýcaři prověřují Janouškova bankovní konta, která jim připadají podezřelá. Protikorupční služba se od pravosti dokumentu distancovala a prohlásila, že proti panu Janouškovi nebylo zahájeno ani trestní řízení, ani ho neprověřovali.

Pak opět Mladá fronta Dnes přinesla sérii fotografií, které dostala od bývalého šéfa české rozvědky (Topolánek ho vyhodil) generála Randáka. Generál se „nějak dostal“ ke snímkům, zachycujícím ve zmíněné italské lokalitě pohromadě Topolánka a jeho blízké spolupracovníky (Řebíček, Dalík) s generálním ředitelem ČEZ Romanem a s vlivným lobbistou z okruhu ČEZ Johanesem. S Johanesem byl vyfotografován i místopředseda ČSSD Urban. Generál tvrdí, že v celé věci hraje pouze roli listonoše. V současné době jsou k dispozici dva druhy snímků: jednak klasické fotky typu paparazzi, kde je zabírána Topolánkova rodina a jeho přátelé (ty se objevily v deníku AHA), jednak obrázky pořízené jinými aparáty, provázené zprávou, jež má rysy klasické zpravodajské zprávy (cituji dle LN). Generál Randák byl údajně veden zcela ušlechtilými pohnutkami: jako rozhořčený občan se z vlastní iniciativy pokouší pomoci spravedlnosti. Chtěl ukázat, jak to v této zemi funguje, jde mu o „bratrstvo kočičí pracky“, o lidi, kteří si myslí, že si mohou dovolit všechno. Prý plánuje vznik „neziskové organizace“, která bude sbírat a distribuovat kompromitující materiály, tvrdili v sobotu v ČT(!).

Média, přesněji řečeno Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, tyto materiály přijaly bohužel v podstatě nekriticky: vznikla sugestivní mediální story o tom, jak obě soupeřící frakce v ODS a vlivný představitel ČSSD, který v poslední době kritizoval vedení strany, kují pod záminkou dovolené podezřelé pikle s vlivnými lidmi z okruhu největší české polostátní firmy, a jak podezřelé kamaráčofty pěstují v ODS jak Bém, tak Topolánek. Je velmi obtížné zbavit se dojmu, že za tím vším je snaha pomocí málo důvěryhodných a nic neříkajících materiálů (fotografie nabuzují spoustu podezření, které nelze ani potvrdit, ani vyvrátit) v citlivém předvolebním období citelně poškodit ODS jako celek a dát varování neposlušné části ČSSD. Důsledkem by byla mj. pořádná destabilizace politické situace před volbami.

Kdo za tím vším stojí (fotografická sledovačka prý musela stát spoustu peněz) lze bohužel jen spekulovat. Tak obrovitá kompromitační akce tu od listopadu 1989 nebyla. Rozhodně se to nesemlelo jen tak samo od sebe. Taky nejde o individuální iniciativu jednoho zhrzeného generála nebo přehnanou aktivitu médií. Když se budeme ptát „cui bono“, napadne nás Paroubkovo vedení ČSSD, Hrad, nějaké vlivné zahraniční síly nebo to všechno dohromady. Ale opakuji, jsou to jen spekulace. Snad stojí za to, aby se tím někdo zabýval. Otázka důvěryhodnosti Topolánka, Dalíka, Urbana (ten už stačil provést soudružskou sebekritiku, pak že ČSSD nemá s komunisty nic společného!) je z hlediska věci samé naprosto nezajímavá: oni jsou v této věci, jak praví policejní žargon, „poškození“.

A zbývá poslední věc: problematické chování vlivnějších politických stran s výjimkou TOP 09 (primát drží předseda KDU-ČSL Svoboda, který mluvil o drzých lžích). Všechny argumentují tím, že nynější aféry jsou jen paraván, za nímž se rozvíjí a bude rozvíjet koaliční spolupráce ODS a ČSSD. (Velká koalice je ovšem možná jen když ODS nebude s to vytvořit koalici s menšími pravicovými stranami a ČSSD nebude moci vládnout s podporou komunistů. Tedy v situaci politického patu. Je krajně nepravděpodobné, že by se opakoval). Politické rabiátství, nesené naprostou nezodpovědností vůči politické stabilitě ČR, je nechává chladnými. Nic proti parciálním politickým zájmům, ale jsou situace, kdy je dobré na ně zapomenout.

Lidové noviny 3. srpna 2009 Sme 3. srpna 2009