Představuje se TOP 09

Nad dosavadní prezentací nové strany Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga se člověk nevyhne dvěma otázkám: za prvé, co nová strana znamená sama o sobě, a za druhé, jakou má vlastně šanci a jakou roli může sehrát na české politické scéně. Obě otázky spolu souvisejí.

Přitom to, co máme zatím k dispozici, je skrovné: jakési dosti stručné programové prohlášení, zveřejněné na internetových stránkách strany, a navíc už jen to, co její protagonisté tu a tam utrousili a média to zaznamenala.

Má jít o stranu konzervativní, její křesťanská orientace je poněkud rozmlžena odkazem na „evropské tradice křesťansko-židovské kultury“. Ta formulace se nijak výrazně neliší např. od programu ODS z roku 1995, kde je zase řeč o „mravním dědictví křesťanských ideálů“. (S Bohem a s křesťanstvím se v Čechách musí zacházet opatrně jako s odjištěnou pumou, Češi mají k Bohu vážné výhrady, domnívají se, že jim během jejich dějin dostatečně nevyšel vstříc a nejraději by ho utopili, tak jako to učinil v Havlíčkově básni svatý Vladimír s Perunem.) A zároveň má jít o stranu demokratickou na základě ideálů svobody a humanismu, které v naší zemi přežily i období totality. Zde je třeba s povděkem kvitovat optimismus autorů textu a zároveň konstatovat, že odkaz na národní demokratické tradice je poměrně přitlumen, čímž se program TOP 09 zase od všech programů ODS liší.

Strana dále nechce být populární za každou cenu. Aspoň trochu populární ovšem bude muset být, jinak to s ní špatně dopadne. Předpokládám, že to Miroslav Kalousek ví.

Slova o „svobodném trhu, spoutaném přísnými pravidly“ nabuzují asociace na US a spřízněné iniciativy, kde se s oblibou hovořilo o právním rámci, který byl u nás v procesu transformace zanedbán. Má to být polemika s Klausovým libertariánstvím? Pokud ano, proč, Klaus nebude ve volbách do PS jejich sokem. Podobně formulace „zisk nesmí mít přednost před právem a morálkou“ implikuje představu, že u nás existují strany, které se hlásí k opačnému programu. Takového soupeře by TOP 09 nepochybně snadno porazila, musel by ovšem napřed existovat.

Strana se silně hlásí k péči o životní prostředí. Zavazuje se mj., že bude „aktivní v úsilí zabraňujícím nebezpečným klimatickým změnám“. To je zase polemika s Klausem, který není jejich soupeřem, protože nekandiduje. A bylo by třeba říci: jaké změny, čím se jim dá bránit a jak se ta obrana politicky prosadí. Bohužel žijeme v době, kdy se klimatickými změnami bijí po hlavě dvě skupiny politicky motivovaných amatérských fanatiků. Proč se nová strana chce zapojit do této neplodné rvačky?

Priority v zahraniční politice v sobě nesou mohutný náboj Pravdy a Lásky: za prvé, neseme svůj díl odpovědnosti za svobodu a bezpečí všech lidí na světě. Za druhé, spojenecké závazky nevnímáme jen jako závazek vůči našim spojencům při řešení mezinárodních konfliktů, ale za třetí též jako příspěvek vůči naší vlastní bezpečnosti. Realistická politika malého státu by měla mít priority seřazené přesně naopak: potřeba zajistit naši státní a národní bezpečnost nám velí hledat a nacházet spolehlivé spojence (proto jsme se stali členy NATO i EU); to v sobě ovšem nese i závazky vůči spojencům při řešení mezinárodních konfliktů, čímž bereme – samozřejmě v rámci svých víc než skrovných možností – i jakýsi malý díl zodpovědnosti za svobodu a bezpečí všech lidí na světě.

Relativně jasnou řečí hovoří odstavec o vztazích k EU a o euroatlantické vazbě. Způsob, jakým ODS a Topolánek odůvodňovali svou podporu Lisabonské smlouvy, vyvolal dost velký zmatek doma i v Evropě. Problém je, že zde nová strana zase mluví stejnou řečí s mimoparlamentními trpajzlíky typu EDS a SNK, s nimiž není radno si začínat, protože by ji mohli vtáhnout do smrtího tance zvaného „integrace pravice“.

Celkový dojem zatím je: mlhavo, lehce zmateno. V programu není nic, co by člověka pobuřovalo, a taky nic, co by člověka zaujalo. Programové teze vzbuzují podezření, že by rádi chytili příliš mnoho ryb najednou a přitom se pohybují v politickém terénu, jak vypadal někdy před červnem 2002.

Nová strana je přitom v obtížné situaci: jak se chtějí uplatnit, koho chtějí oslovit?

Především: nepotřebují nutně udělat díru do světa. Pro začátek by stačilo, kdyby získali v podzimních volbách aspoň pět procent hlasů. Vypadá to, že to budou muset zvládnout sami, ODS jim předvolební koalicí nepomůže, to, co by na ní tratila (tj. co by musela postoupit nové straně) bude sotva vyváženo ziskem voličských hlasů, o něž by se nová strana přičinila. Aby byla důvěryhodná, musí dát najevo, že jde svou vlastní cestou. Pro spoustu potenciálních voličů je to podmínka.

Nějaké hlasy si mohou „vypůjčit“ od KDU-ČSL. Pokud by ji přitom zničili (což není pravděpodobné) a přitom třeba sobě nepomohli, bude škoda, kterou to způsobí občanskému táboru jako celku obrovitá. Mohou si dokonce utrhnout nějaké hlasy i od ODS. Pokud by v tom byli příliš úspěšní, způsobí ODS, na niž se coby na nevěrnici sápe rozlícený Klaus, velký problém. ODS je, ať se to někomu líbí nebo ne, páteří občanského politického bloku, a v dohledné době se to určitě nezmění. Hlavní naděje tedy je, že Kalouskovi získají hlasy od nevoličů. Hlasy, které kdysi propadly spolu s Občanským hnutím, ODA, Unií svobody a nakonec se Stranou zelených. V zásadě k tomu vedou dvě cesty: buď vytvořit jakousi „sběrnou stranu“, která vyluxuje všechny hlasy napravo od ČSSD, přičemž v bezprostředním okolí ODS je třeba luxovat s jistou opatrností. Nebo se jednoznačně prohlásí za konzervativní křesťanskou stranu, stojící napravo od ODS (mám jakési mrazení, že s tím by zrovna díru do světa neudělala). Zatím to vypadá, že chtějí dělat jaksi obojí najednou. Jenže to bohužel natrvalo nejde.

14. června 2009