indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

8.6. -13.6.2009

Citát z Co týden dal 4.6.2009

A další poznámka na téma čeští historici: historik František Hanzlík z Brněnské univerzity obrany (předpokládám že je to něco na úrovni Vojenského historického ústavu, že pan Hanzlík má taky uniformu a hodnost jako jeho pražský kolega admirál Stehlík a je rovněž omedailovaný jako sovětský válečný veterán) se v Mladé frontě vyjádřil k masovým vraždám v Postoloprtech, o nichž jsme tu psali. Na vraždění se nejhorlivěji podíleli volyňští Češi z Ukrajiny, tehdy vojáci Svobodovy armády. „Jednou jsem se o tom (o vraždění) před jedním z nich zmínil a on mi připomněl studny plné žen a dětí, na které jako vojáci naráželi při osvobozování Ukrajiny. Neměl jsem k tomu co říci.“ Pan Hanzlík je člověk nebezpečně chudé fantazie. Nechme stranou otázku, zda nešlo o povražděné židovské obyvatele Ukrajiny a zda přitom tamní domorodci, naši slovanští bratři, od pradávna pověstní svým vyhraněným antisemitismem, náhodou Němcům nepomáhali, pokud to nedělali sami z vlastní iniciativy. Ale i pokud tomu tak nebylo, dá se říci: za prvé, když se někdo chová jako prase, je velká iluze si myslit, že něco spravím, když se podle jeho vzoru začnu chovat jako prase taky. Aby člověk k takovému jednoduchému závěru mohl dospět, musí aspoň trošku, malinko věřit reakční křesťanské zásadě, připisované jak známo nikdy neexistujícímu Ježíšovi (Ježíš je na tom v očích českých ateistů podobně jako Mnichovská dohoda), že člověk má milovat své nepřátele a modlit se za ty, co ho pronásledují. To je kravina, viďte, milí historici! A za druhé, že třeba ti, co teď morduju, nejsou totožní s těmi, co házeli na Ukrajině děti do studen, a že se mstím na nepravých. K tomu ale zase člověk musí dát na nikdy neexistujícího Ježíše, a na zpozdilou představu, že každý je zodpovědný za to a jen za to, co udělá (nebo neudělá) sám. A vrchol všeho by byla představa (to pan Hanzlík ovšem neříká), že od tak jednoduchých lidí, jako byli volyňští Češi v uniformách Svobodovy armády, člověk tak složité úvahy nemůže chtít. Ty úvahy nejsou složité, jsou strašně jednoduché a taky logické. Respektive žádný člověk není tak jednoduchý, aby se jich nemohl dopracovat. Což je závěr optimistický, ale správný.