Paroubek to ODS vyhrál

Vítězství ODS ve volbách do EP se všeobecně očekávalo. Málokdo je však očekával tak výrazné. Je třeba se ptát: za prvé, co se vlastně stalo. A za druhé, proč se to stalo.

Formálně šlo o volby do Evropského parlamentu. Jenže celá volební kampaň se týkala spíš domácích problémů, dominoval ji nevyslovený slogan ČSSD: pryč s ODS! A navíc, lidé o toho o Evropské unii a Evropském parlamentu mnoho nevědí. To co vědí, vyvolává pochybnosti o významu té instituce i o tom, jak vlastně může těleso, připomínající počtem členů spíš tábor lidu než zastupitelský sbor, pracovat bez manipulace tak mohutné, že staví do otázky jeho demokratickou povahu. Rozhodovali se proto ne podle evropských témat, ale podle instinktivní sympatie k českým politickým stranám. Šlo o velmi nákladný a ne úplně nereprezentativní průzkum veřejného mínění před volbami do Poslanecké sněmovny.

Pokud jde o výsledek, je zjevné, že heslo „pryč s ODS“ nezabralo, kampaň ČSSD skončila v podstatě fiaskem.

Povaha porážky ČSSD vyplyne nejlépe z přepočtu výsledků na imaginární mandáty v PS, jak jej zveřejnila ČTK. Podle něho by ODS mohla vytvořit koalici s lidovci (dohromady 105 mandátů, dostatečná většina) a s ČSSD. Mohla by si tedy vybírat tak, jako se dosavad zdálo, že si bude moci vybírat Paroubek. Naproti tomu by Paroubek byl odkázán jen na koalici s ODS (pokud lidovci opravdu nebudou chtít spoluvládnout za podpory KSČM) a hlavně, přišel by o mocnou zbraň, na níž postavil svou politickou kariéru od roku 2005: o faktickou většinu v PS s komunisty.

Zbývá otázka, jakou má tento výsledek váhu. Volební účast je zhruba stejná jako v roce 2004, něco přes 28%. Všeobecně se tvrdí, že malá účast je výhodná pro ODS a nevýhodná pro ČSSD. Dále: předpokládejme, že k volbám do PS přijde dvakrát tolik lidí. Pak by dnešní výsledek byl přinejlepším výsledkem v polovičce hlasování. A jak to vypadalo v polovičce hlasování teď: pořadí stran bylo sice už jasné, ale ČSSD dohromady s KSČM měla pořád ještě mírnou převahu. Konečný výsledek, nevěštící nic dobrého pro ČSSD, vykrystalizoval až v závěru hlasování. Z toho důvodu je možné brát výsledky dnešních voleb jako prognózu příštích voleb do PS jen s velkým „možná“. ODS a Topolánek vůbec nemají vyhráno, ale ČSSD a Paroubek mají důvod se bát.

Problém může způsobit i Bobošíkové Suverenita, která zůstala těsně pod prahem volitelnosti. Pokud by se na podzim dostala do parlamentu, bude mít Topolánek vrásky až na zádech. Pro ODS by bylo výhodné, kdyby se do voleb ustavila jiná strana, která neodebere hlasy jí, napakuje se na účet KDU-ČSL, aniž by ji ovšem potopila pod práh volitelnosti, a zároveň získá hlasy voličů Pravdy a Lásky, kteří k volbám buď nechodí nebo dávají hlasy roztříštěným a nevolitelným subjektům, k nimž teď přibyli zelení. To je ale skoro nadlidský úkol.

Přesto se snad dá říci: Topolánkovi se jeho politika „rozkročení“ začíná vyplácet, kdežto Paroubek svým spoléháním na KSČM v zádech může snadno prohrát.

A teď druhá otázka, proč to tak dopadlo. Je velmi neobvyklé, aby dvoje volby, jež od sebe dělí tři čtvrtě roku, skončily tak diametrálně odlišným výsledkem. Protože většinu té doby se ČSSD zabývala soustavným mordováním Topolánkovy vlády, které posléze skončilo úspěchem, byl Topolánek plně zaměstnán. Jeho zásluha na volebním vítězství ODS je druhotná. Hlavní podíl má Paroubek.

Ke zlomu došlo v posledních třech nedělích, tj. až poté, co vznikla nová vláda. Považuji za nepravděpodobné, že by veřejnost měla Paroubkovi primárně za zlé, že svrhl vládu uprostřed předsednictví EU. Podstatnější je jiná věc: arogantní, zupácké vystupování český plebejský národ rád toleruje, ale opozici. Jánošík je vůči pánům ve výhodě, může si dovolit to, na co páni nemají nárok. Problém je, když se Jánošík dohodne s pány na tom, že dohromady vytvoří loutkovou vládu a že budou čtyři měsíce společně tahat za špagátky. Pak páni přestávají být páni a Jánošík Jánošíkem a Jánošík ztrácí nárok na zupáckou aroganci. Nechci nějak zásadně kritizovat vytvoření dočasné Fischerovy vlády, je to „pragmatické“, krátkodobé řešení a dá se tolerovat v situaci, kdy nic jiného nezbylo. Problém vidím jen v tom, že pan Paroubek a jeho blízcí (dr. Rath a spol.) podstatnou změnu svého postavení nezaregistrovali, a ač se rozvalují na panské válendě, chová se nadále jako zbojníci. Obávám se, že se tak budou chovat i nadále, oni totiž nic jiného neumějí.

Lidové noviny 9. června 2009