Těsně před vyhlášením výsledků voleb

Následující řádky jsou jakýmsi úvodem k úvahám o volbách. Píšu je ještě před zveřejněním výsledků. Výsledky se pokusím komentovat průběžně.

Na Slovensku už mají v hrubých obrysech jasno: „důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován“ oznámil, že vyhrál Smer a které další strany se voleb zúčastnily. Zdroji lze věřit, protože Slováci mají spočítáno a v deset večer už jen vyhlásí výsledky. To je zároveň důvod, proč zdroj, který to po českém způsobu vyslepičil, nechce být uveden.

U nás se bude počítat až večer. Proto agentury STEM a SC&C pouze prohlásily, že podle jejich odhadů zvítězila ODS. Tím si potvrzují správnost svých předvolebních předpovědí. Nejspolehlivější z agentur, Sofres Factum, se volebními prognózami kvůli politickým tlakům již delší sobu nezabývá – je to pochopitelné, její odhady byly zdaleka nejpřesnější a přesné odhady si nepřeje ani jedna z bojujících stran – chtějí takové odhady, které by zvyšovaly jejich šance vyhrát. Nevíme tedy nic (chybí i úplně spolehlivý údaj o volební účasti). Jediné, co se dá jakž takž odhadnout, je, že ODS nečeká taková katastrofa jako loni na podzim a ČSSD taková katastrofa jako při posledních volbách do EP.

V posledních měsících se na stránkách novin s neobyčejnou lehkostí šíří nepochopitelné bludy. Spousta komentátorů například tvrdí, že pád Topolánkovy vlády zavinil Bursík, když vyhodil ze strany dvě kverulantky. Přitom je zjevné, že obě byly už delší dobu dohodnuty s opozicí, byly připraveny s ní hlasovat a taky to pravidelně dělaly, a tím rozkládaly „zbytkovou“ SZ. Snažil by se je vyhodit každý předseda, důvody byly docela legitimní (katastrofální, typicky český nedostatek jakékoli loajality) a žádný předseda by tím nic osudově nepokazil.

Stejný blud (a proto o tom píšu) je, že Paroubek vládu vlastně ani svrhnout nechtěl, nebyl na to připravený a poté, co se u to povedlo, reagoval bezradně. Ve skutečnosti Paroubek na jaře správně cítil, že jeho politické akcie dosáhly vrcholu a je třeba je zhodnotit v předčasných volbách. K předčasným volbám nevedla jiná cesta než svržení vlády (ODS by s nimi z týchž důvodů nesouhlasila a bez domluvy s ODS nebylo možné volby uspíšit). Paroubek si rovněž představoval, že po svržení nechá vládu v úřadě až do skončení předsednického mandátu v EU, aby se co nejvíc zkompromitovala a vyválela ve své bezmocnosti. I to byla racionální úvaha. Je směšné, že Topolánek byl připraven spolupracovat na své definitivní zkáze: chtěl zůstat v úřadě co nejdéle a zároveň usiloval o to, aby předčasné volby byly co nejdříve. Obojí bylo, jak se teď ukazuje, proti zájmům ODS, a obojí se naštěstí nepovedlo.

Paroubkovi skřížil plány prezident, který trval na tom, aby svržená vláda šla co nejdříve od válu. O jeho případných osobních ponutkách se dá jenom spekulovat, nemá to ale smysl, protože rozhodnutí bylo správné a věcně zdůvodněné. Nakonec vznikla jakási „neutrální“ dočasná vláda a dohoda o termínu voleb, která snad vycházela především z reálných možností.

Jiří Paroubek se ovšem dopustil osudové chyby. Chyba byla v podstatě technická a nesouvisela příliš se svržením vlády uprostřed předsednictví EU. Tím Paroubek sice prokázal naprostý nedostatek loajality k zemi, které chce stanout v čele (jeho politický úspěch a prospěch je pro něho hodnota číslo jedna), ale to u nás v zdaleka nevadí tak, jak komentátoři předpokládali. Společnost prosycená jakýmisi zbytky mužické či nevolnické morálky má pro loajalitu málo smyslu. Zato je však citlivá na jiné věci, pěkně vystižené v idiotském ruském kresleném seriálu o zajíci a vlkovi. Mužická morálka praví, že zajíc vůči vlkovi (mužik vůči bárinovi) si může dovolit všechno, kdežto bárin vůči mužikovi (vlk vůči zajícovi) nic. Dokud byl bárinem (premiérem) Topolánek a mužikem (vůdcem opozice) Paroubek, bylo všechno, včetně arogance, sprosté negativní kampaně atd. v pořádku. Pádem vlády a hlavně jmenováním nové se všechno změnilo. Optimisticky nazřeno tu máme místo vlka a zajíce dva vypasené zajíce. A zajíc k zajíci (mužik k mužikovi) se má chovat jinak než mužik k bárinovi. Navíc rovnost obou soupeřů, takto nastavená, umožňuje objektivnější srovnání jejich předností a vad (najednou je zjevné, že Paroubkova arogance převyšuje tu Topolánkovu o dvě hlavy, a to už je co říci). Mimoto je třeba vzít v úvahu, že kromě této optimistické optiky (zajíc kontra zajíc) je možno zvolit i více škarohlídskou, vycházející ze způsobu, jakým byla dočasná tzv. úřednická vláda utvořena: jde o zvláštní maškarádu, nezápolí spolu dva vypasení zajíci, ale dva vypasení vlci, převlečení za zajíce.

Je málo sporné, že o Evropskou unii v těchto volbách vůbec nejde, jde o to, jakou startovní pozici si dvě hlavní strany vybojují pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny. Úvahy o tom, že pro žádnou z těch dvou není žádoucí, aby příliš vyhrála, jsou odpoutané od reality. Prý se je bát, že by Paroubek v případě velké porážky vedl příliš agresivní volební kampaň. Paroubek povede příliš agresivní kampaň v každém případě, protože nic jiného neumí a těžko se bude zbavovat přesvědčení, že se mu zatím velmi vyplatila. Topolánek potřebuje co nejvíc vyhrát, protože jeho hlavním soupeřem je v tuto chvíli Václav Klaus. A Klausovi samozřejmě nejde o nějakou Libertas nebo Stranu svobodných občanů, ale o to, aby dostal znovu pod kontrolu „uloupenou“ ODS.

Poslední prognózy přitom nemusejí být úplně spolehlivé: Paroubek využil vajíčkových atentátů k mobilizaci sympatizantů: „Ubližují nám!“. Jak to zafungovalo, nevíme, poslední průzkumy byly příliš brzy po ataku u Anděla.

Základní problém je pak v tom, do jaké míry jsou volby do EP spolehlivým údajem o momentální síle obou protagonistů české politické scény. Pokud bude účast kolem 30%, je možné je podle doavadních zkušeností s průběžnými výsledky voleb do EP brát jako prognózy vážně. Čím méně voličů přijde (tedy přišlo), tím větší je pravděpodobnost, že se do EP dostanou také vyčůraní populisté nebo jurodiví cvoci a výsledek více či méně výrazně zkreslí. Nezbývá tedy než čekat.

7. června 2009