Korespondence s Jiřím Fraňkem

Události se mohou pyšnit tím, že k jejich pravidelným a pozorným čtenářům patří i redaktor Práva Jiří Franěk. Měl bych na to asi brát ohled a náležitě si toho vážit. Bohužel se mi to vždycky nepovede. A tak jsem v Událostech 24. května t. r. neprozřetelně napsal: „„Afghánistán se vojenskou silou pokoušely zklidnit postupně dvě supervelmoci, dodnes marně“, píše v Právu Jiří Franěk. Nechápu, jak může srovnávat neohrabaný pokus Brežněvova Ruska o kolonizaci Afghánistánu a jeho připojení k „sovětské“ veleříši se zoufalým pokusem Američanů a jejich spojenců zabránit tomu, aby si Al Kajdá zřídila v zemi ovládané fanatiky základnu k útokům na Izrael, Evropu a USA. Pan Franěk dále píše: „…nepochybuji o tom, že se stále najde dost idiotů, kteří v říši dynastie Kimů hledají Klementa Gottwalda.“ Pan Franěk je jakási obdoba Jiřího Paroubka v oblasti publicistiky.“ A to jsem neměl dělat. 27. května o půl jedné v noci jsem dostal následující mail:

„Předmět: tak jo.

Skutečně nepochybuji o tom, že se stále najde dost idiotů, kteří v severokorejském režimu vidí jen komunismus, jak jej známe z bývalých časů u nás v ČSSR. Jeden se ostatně ozval.“

Zpráva mi pochopitelně velmi zalichotila, i když mi ocenění připadalo poněkud nezasloužené, nepamatuji se, že bych se byl někdy věnoval analýze severokorejského režimu a jeho komparaci s tím českým komunistickým. Zakrátko dorazil další mail:

„Předmět: vysvětlení

Opravdu nepochybuji o tom, že se stále najde dost idiotů, kteří v říši dynastie Kimů hledají Klementa Gottwalda (čímž samozřejmě obrazně míním komunismus, jak jsme ho poznali my). Jeden z nich mi to potvrdil.“

A ten mne opravdu uvedl ve zmatek. Dá se totiž v zásadě interpretovat dvěma způsoby. Za prvé, pan Franěk coby útlocitný člověk si s hrůzou uvědomil, že bych se prvním textem mohl cítit dotčen, a usiloval opravit zavádějící formulaci.

Za druhé, pan Franěk pocítil, že to přehnal, a pokouší se to nějak zamluvit.

Musím se přiznat, že jako škarohlídovi mi druhé vysvětlení připadá pravděpodobnější. Svědčí pro ně „předmět“ prvního mailu („tak jo“) a navíc nechápu, proč by pan Franěk cítil potřebu mi o půl jedné v noci sdělit, že se mu někdo přiznal k tomu, že ztotožňuje Kima s Gottwaldem. Ostatně problém není ve ztotožnění, ale v tom, že pan Franěk označuje lidi, kteří si to myslí, nonšalantně za idioty.

A tady se musím přiznat: když se zamyslím nad tím, co vím o povaze korejského režimu a o povaze bolševismu, přece jen tu něco společného je: jak stalinistické Československo (kolonie stalinského Ruska), tak Severní Korea si jako ideologii přisvojily upravenou verzi jurodivé utopické ideologie, jejímž duchovním otcem je Karl Marx. Je pozoruhodné, jak se ta ideologie znamenitě hodí k tomu, aby sloužila k podpoře a ospravedlnění krutovlád, které se mohou v mnohém lišit, ale jedno mají společné: totiž že jsou to krutovlády. Jak ruské samoděržaví, tak orientální tyranie. Takže vida, taky jsem podle pana Fraňka vlastně idiot.

Musím se ovšem přiznat, že bych byl v pokušení člověka, který označuje lidi, s nimiž nesouhlasí, šmahem za idioty, zvlášť pokud by moje interpretace obou mailů byla správná, charakterizovat nějak podobně, jako charakterizuje, byť dejme tomu nepřímo, pan Franěk mě. A to by bylo docela dobré, protože by mezi námi bylo jasno: jako idiot s idiotem bychom si mohli docela dobře dokonce i připít na zdraví.

31.května 2009