Duel se nekonal

Nedělní Otázky Václava Moravce slibovaly další divoké střetnutí Jiřího Paroubka s Mirkem Topolánkem. V minulosti to býval zážitek podobně strašlivý jako sledování odporného ruského kresleného seriálu, v němž agresivní a zlomyslný zajíc týrá poněkud mentálně retardovaného vlka. Paroubek působil jako ztělesnění arogantního hulvátství, Topolánek se zpravidla chabě bránil a neobratně se pokoušel svého soka napodobovat. Na základě toho se pak mj. Paroubkovým přičiněním rozšířilo všeobecné přesvědčení, že předseda ODS je ztělesnění absolutní arogance. Než se člověk na ty souboje začal dívat, musel překonat nutkání dát si preventivně dva panáky, aby to vůbec vydržel. I tentokrát politická situace slibovala velmi výživné repete někdejších soubojů: za prvé, je těsně před volbami, které nejsou důležité ani tak samy o sobě, spíš jako jakési předznamenání těch opravdu důležitých, co budou na podzim. Všichni účastníci je ve volební kampani tak chápou. A za druhé, právě skončil vajíčkový týden, který se Paroubkovi na mítinku u Anděla víceméně podařilo obrátit ve svůj prospěch. Představitelé ČSSD se podle slov vedoucího kampaně dohodli na tom, že tentokrát útoky strpí. Je to mimo jiné i pěkný důkaz důvěry v demonstranty (bude to k vydržení). O tom, nakolik ČSSD tentokrát vajíčkometání přikrmila, lze jen spekulovat.

Výsledek je, že vajíčkové protesty byly fakticky paralyzovány. Je otázka, zda mučednictví nejvyšších představitelů strany přinese sociálním demokratům nové voliče. V každém případě je pravděpodobné, že to stávající voliče, jejichž liknavost je pověstná, tentokrát nejspíš zmobilizuje. Což není zrovna málo.

Nedělní diskuse obou titánů zaujala především vyslovenou nechutí se o demonstracích bavit. To, že v debatě budou přítomny jen okrajově, muselo být nějak předjednáno a musel s tím souhlasit i Jiří Paroubek. Proč? Bojí se snad ČSSD, že kdyby se v tom moc šťouralo, vyšly ba najevo věci nepříjemné i pro ni? Nebo (spíš) se předseda ČSSD chce teď předvádět jako člověk konsensuální a nekonfliktní? Téma se vlastně dostalo ne přetřes jen jednou a nepřímo, vnesl ho Topolánek, když se ohradil proti siláckým řečem ministra Peciny o fašistických bojůvkách. Paroubek reagoval tím, že když už policie chrání mítinky Dělnické strany, zaslouží si ochranu i mítinky ČSSD. Problém je tedy v policii.

Paroubek ani pořádně nevyužil příležitosti svézt se po Topolánkovi za jeho pobuřující řeči o Lisabonské smlouvě ve Varšavě. Vytkl mu, že pro smlouvu hlasovala v obou komorách českého parlamentu jen menší část ODS, zatím co ČSSD byla pro jako jeden muž. To není úplně spravedlivé, Topolánek byl pro smlouvu a dodal dostatečný počet hlasů pro její pohodlné schválení. Zarážející je jen napřed něco prosadit a pak zjevně z taktických vnitrostranických důvodů tvrdit, že je to vlastně k ničemu.

Jako jediná připomínka starých zlatých časů zapůsobilo, když Paroubek prohlásil, že se Topolánek nemá co chlubit svým předsednictvím EU: vůbec nic se od něho neočekávalo, a tak i to naprosté minimum, co předvedl, se může jevit jako úspěch. Na Paroubkově místě bych o českém předsednictví EU mluvil co nejméně, byl to právě on, kdo nejdřív kladl ODS a vládě různá ultimáta, a když na ně přistoupili, vymýšlel si hned další a další, pak se zavilou urputností házel vládě pod nohy jeden klacek za druhým a nakonec ji uprostřed předsednictví svrhl.

A předběžný závěr z toho všeho: starý vlk si ve finále volební kampaně nabílil tlapky v mouce, vykloktal tři žloutky a teď mluví ke kůzlátkům tenkým hláskem. Jeho oponent mu to trpí a veřejnost – ta mu to možná bez problémů spolkne.

31. května 2009