Zachrání to Cameron?

Po listopadu 1989 jsem – naštěstí jen poměrně krátkou dobu – považoval za svou povinnost budovat demokracii činnou účastí v praktické politice. Malá strana, v níž jsem se angažoval, spolupracovala, jak bylo tehdy zvykem, ve věci politického školení s rovněž malou, ale zavedenou stranou velké sousední země. Sousedé nám za tím účelem vyslali školitele, prověřeného praxí mj. v Jižní Americe.

Konfrontace se školitelem byla lehce šokující. Vycházel z teze, že volič je v podstatě blb. Nemá smysl ho zatěžovat nějakými idejemi. Jde o to, vystihnout, co chce slyšet, a podat mu to tak, jak to chce slyšet. Přitom záleží na maličkostech (strana prý sklidila úspěch ve volbách – a úspěch pro ní znamenal už zisk 1 – 2% navíc – např. tím, že si za písmena zkratky svého jména přidala tečky.

Možná jsem poselství, s nímž k nám přišel ten apoštol politické techniky, trošku zjednodušil. Moc ne. Povzbudivé je, že se v jeho vlastní straně zjevně příliš neosvědčilo, vznáší se neustále nad mimoparlamentní propastí. Taky mělo své racionální jádro, v politice nejde jen o obsah, ale i o formu, a politik musí být voliči srozumitelný. Každopádně u malé, nové strany, jejíž vedení považovalo za podstatné, aby každý den vydalo aspoň jedno zásadní politické prohlášení, nepadly školitelovy teze na úrodnou půdu. A musím se přiznat, že trochu rozpačitý jsem z nich i dnes.

Dobře míněné rady specialistů z vyspělých zemí se ne vždy a ve všem osvědčují. Tak například sociální demokracie dala na spolupráci s americkou agenturou BSP (nebo PSB, mně se to pořád plete). Plodem spolupráce byla mj. negativní volební kampaň. Jde o to, přesvědčit voliče nejen o tom, že já jsem, dobrý, ale také, ne-li především o tom, že protivník je blb. Ve společnosti, stižené ještě z komunistické minulosti podezřením, že každý politik je blb (a taky darebák), padá negativní kampaň na úrodnou půdu. A když ji pak začne napodobovat konkurent, nemá to chybu. Veřejnost je ze všech stran utvrzována v přesvědčení, že co politik, to blb. Rozdíl od totáče je jen v tom, že tenkrát za tím účelem nebylo nutné provozovat nákladnou propagační kampaň. Negativní kampaň dnes přerostla od slov k akci: mítinky politických stran se mění ve vajíčkové bitvy.

Teď přijíždí na pomoc ODS předseda britských konzervativců Cameron. Prý proto, aby jim poradil, jak dělat kampaň a co v době krize slibovat. Je třeba doufat, že jim naznačí, že slibovat se nemá úplně všechno, a že vzhledem ke své konzervativní nátuře techniku vrhání vajec nechá stranou. A není důvodů pochybovat, že svým kolegům z ODS vysvětlí, jak co nejlépe získat voliče. Bohužel, ty britské.

lidovky.cz 25. května 2009