ARCHIV

Ach jo

Člověk by neměl nikoho chválit ani pomlouvat. Obé by si měl pouze myslet a tak se moudře vyvarovat situaci, kdy mu kdokoli může jeho publikovaná slova omlátit o ústa. Zejména týká-li se věc spletence problémů z trojúhelníku Sudety-šlechta-restituce, tedy záležitosti v níž jde v Čechách rozum stranou na všech úrovních. A který, upřímně řečeno, nepovažuji za úhelný kámen tohoto zmateného světa.

Nelze však přehlédnout, jak šovinistická atmosféra v zemi pod Řípem nabírá obrátek a zasahuje prakticky všechny společenské vrstvy. Proti Sudeťákům a katolickým tmářům bubnuje prezident, ČSSD, ODS, komunisté, odbojáři i média. Od takového Práva bych to čekal, má to koneckonců v popisu práce. Teorie smyslů zbavené a konspirační rostou však už i jinde. Naposledy v Reflexu č. 28, který jsem považoval (v politické analytice) za baštu věcné kritiky. A na stránkách Událostí ho za to chválil. Ve zmíněném čísle vyzval šéfredaktor Bílek národ k hrdému odporu proti pohrobkům nacistů ("likvidátorů Versailleské smlouvy"), kteří se k nám derou krást mléko a strdí. Pan Bílek je také přesvědčen o nadějeplné národní svornosti, "pokud se ovšem neocitneme v rukou vlastních zkorumpovaných soudců", pomahačů pravděpodobně Trautenbergových.

Vrcholem čísla je však článek Luboše Palaty "Čeští husité u bran papeženské Evropy", jehož název není metaforou, ale niterným přesvědčením autora. Článek vyzdvihuje Čechy jako ostrov rozumu v katolické potopě, která nás po vstupu do EU zadusí. Začne to zákazem interrupcí a likvidací světského školství a skončí to totální cenzurou. Máme se tedy v Evropě věru nač těšit. Já sám jsem odpůrcem našeho vstupu do EU a hrdě se k tomu hlásím. Vše však má své meze. Palata je zjevně nevidí. Pravděpodobně vytvoří, za pomoci našich národovců, ateistické komando, které skoupí všechno dříví před tím, než by vzplály hranice na Václavském náměstí.

Tyto šílené teorie, kterým se ve stále větší míře dostává hlasu, jsou legrační jen napohled. Jsou totiž příznakem hluboké krize, do níž Česko zabředává. Zbabělost celé české politické scény, absence národního zájmu a z toho plynoucí zmatená diplomacie, to vše doprovázeno chabou oponenturou intelektuálů a médií, vytvořilo zmatený, hysterický a unavený národ uprostřed Evropy. Národ, který si (kromě Sudet) nic pevně nemyslí a proto s ním nikdo nepočítá. Národ beze směru a jasných spojenců. V takto zablešené atmosféře se přirozeně daří různým bláznům, fanatikům a bezskrupulozním hráčům politického pokeru. Zaplatíme za to všichni.

Zdeněk Švácha