indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

18.5. -23.5.2009

Kalouskovy šance

Exministr financí a expředseda KDU-ČSL se zjevně rozhodl: hodlá po sjezdu KDU-ČSL ukončit své angažmá ve straně a pracuje už na přípravě strany nové, která by měla kandidovat v podzimních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny. Je třeba se ptát, jaké jsou Kalouskovy šance a jaké důsledku může mít vznik nové politické strany na české politické scéně.

V současné době je velmi obtížné, aby vzniklo nové politické uskupení a hned se prosadilo ve volbách do PS. V dějinách samostatné České republiky se to stalo jen jednou, v roce 1998, kdy se do Poslanecké sněmovny dostala Unie Svobody. (Volby v roce 1992 se konaly ještě v ČSFR; republikáni i zelení byly strany existující určitou dobu na mimoparlamentní úrovni). Unie svobody vznikla rozštěpením nejsilnější politické strany během hluboké politické krize a profilovala se vůči nejsilnější politické osobnosti tehdejší české politické scény. Kalouskova strana by se odštípla od KDU-ČSL, která se v preferencích momentálně potácí nad 5% hranicí a jejíž dosavadní předseda je osoba nevýrazná a zároveň slušně řečeno kontroverzní.

Miroslav Kalousek se ovšem od zakladatelů Unie svobody liší v tom, že je schopný politický manažer a etabloval se jako v podstatě úspěšný ministr financí. Má nepopiratelný cit pro politiku. Strana by ovšem potřebovala kromě toho charismatickou osobnost, schopnou ji ideově profilovat. To zakladatel strany cítí a proto se zřejmě obrátil na svého bývalého kolegu ve vládě Karla Schwarzenberga. Schwarzenberg má ovšem silné vazby na Havla a na zelené a kromě toho je lehké si Kalouskovu nabídku vyložit tak, že ho hodlá použít jako korouhev pro vlastní iniciativu. Je něco zásadně vadného na tom, když si někdo vymyslí stranu a pak hledá osobnost, kterou by jí postavil do čela. Navíc si možná Kalousek od Schwarzenberga slibuje příliš, Schwarzenberg se mu v pragmatismu podobá více, než by se na první pohled zdálo.

Nevýhodou je taky krátkost období do voleb – i když Unie svobody na relativně dlouhé době spíš prodělala, protože jednak seděla v prozatímní vládě a jednak stačila za tu dobu prošustrovat nemalou část svých výchozích preferencí. Nová strana bude mít zase problém, aby se vůbec stačila zviditelnit.

Další zásadní problém pak je: kde strana vezme voliče a jaké změny přivodí její vznik, pokud bude jen trochu úspěšná, na české politické scéně? Strana odloudí část voličů KDU-ČSL (to bude pro jejího zakladatele technicky snadné). Jeho vliv se uplatní spíš v oblastech, kde je podpora lidovců slabší – při jejich zbědovaném stavu není ovšem vyloučeno, že je to potopí. V nejhorším případě do KDU-ČSL potopí, Kalousek stejně nedosáhne na 5% a Spousta voličských hlasů propadne. Obojí by znamenalo oslabení občanské složky našeho politického spektra. Pokud KDU-ČSL přežije a Kalousek uspěje, odstrčí to lidovce tak říkajíc „doleva“ a Čunek může vstoupit do koalice s Paroubkem. Pokud bude ČSSD dostatečně silná, mohou spolu utvořit vládu s většinou v PS. Formálně to bude košer. Jenže - Paroubek bude přitom mít vždycky možnost věci, na nichž se s lidovci nedohodne, prohlasovat s komunisty, tak jako to bez zábran dělal v době svého prvního předsednictví. Čunek naproti tomu nebude moci jít do koalice s ostatními občanskými stranami, pokud mezi nimi bude ta Kalouskova, a to ze stejných důvodů, proč Klaus nemohl po volbách 1998 jít do koalice s US a KDU-ČSL.

Dále může Kalousek připravit o část hlasů ODS – totiž o ty voliče, kteří dnes ODS volí jen se skřípěním zubů, protože postkomunisty volit nechtějí a strana podle jejich gusta neexistuje. To je ale v nejlepším případě přelévání vody v jednom rybníce, navíc není jisté, zda se Kalouskova strana vůbec dostane do PS – pokud ne, sloužila by jen jako anihilátor voličských hlasů.

Objevily se spekulace, že nová strana může přetáhnout hlasy voličů ČSSD, nespokojených s Paroubkovou politikou nebo jen s jeho arogancí. V situaci, kdy je Paroubkova ČSSD jednoznačně velmi úspěšná, to není příliš pravděpodobné.

Jediná naděje tedy je, že strana přitáhne hlasy těch konzervativních voličů z Havlova tábora, kteří dosud nechodili k volbách, protože pro ně byla nepřijatelná jak ODS, tak Strana zelených, tedy někdejší voliče ODA a US-DEU. A že těch voličů bude tolik, aby se Kalouskovci dostali do parlamentu a aby se zároveň počet hlasů pro občanské strany viditelně rozšířil.

I potom však zůstane problém. Pokud Strana zelených zanikne, aspoň část jejích voličů podpoří postkomunistické strany. Pokud ne, změní se v nejlepším případě „trojkoalice“ ve „čtyřkloalici“, navíc nejspíš v nesnadné situaci jakéhosi sdružení opozičních stran. Už dosavadní spolupráce tří byla velmi problematická, nyní přibude další hráč.

Zkrátka a dobře, nová strana to nebude mít lehké a voliči to nebudou mít lehké s ní.

24. května 2009