Kam se ministru Kocábovi nechce, paní Abbasovou nastrčí

Ministr Kocáb dostal pozvání na seminář, který organizovali v Senátu starostové měst a obcí. Tématem bylo, jak získat milionové částky, které jejich obcím dluží „nepřizpůsobiví“ (což v drtivé většině znamená Romové). Mezi organizátory údajně dominovali představitelé obcí, známí svým „tvrdým“ postojem (zajímalo by mne, nejsou-li to náhodou ti, v jejichž obcích žijí největší romské komunity). Ti lidé mají problém, protože jejich voliči, taky, ne-li hlavně ti „přizpůsobiví“, mají problém. Nemohou ho ignorovat a plácají se v něm. Z „centra“ se jim dostává tak nanejvýš hraběcích rad. Vládne totální bezradnost, které využívají extrémisté. Jak je jejich zvykem, přicházejí s jednoduchými a nelidskými řešeními. Když nejsou k dispozici jiná, rozumná a lidská, nezbývá než extremisty a jejich názory zakazovat. Pokud se to zavede jako jediná možnost, bude úměrně s rostoucí bezradností zakazování eskalovat, až se nakonec zakáže všechno.

Pokud byla účast na semináři vybrána jednostranně (ministr postrádal účast zástupců romských organizací a nezávislých odborníků), bylo to třeba přímo na semináři vytknout. Bylo třeba taky vysvětlit své názory a postavit je proti názorům organizátorů. Slyšel by to kdekdo, seminář přenášela televize. Jen na okraj podotýkám, že s romskými organizacemi je zjevně potíž, je zjevné, že bez nich se nic nevyřeší, leč ty současné často připomínají malé pravicové strany, vznikající v první polovině devadesátých let, minivojska skládájící se ze samých generálů, zastupujících jen sebe samy).

Ministr Kocáb se měl semináře zúčastnit. Nebo, pokud chtěl zaujmout krajně tvrdý postoj, mohl veřejně prohlásit, že to forum je pro něho z těch a těch důvodů zásadně nepřijatelné a jeho úřad ho ignoruje. Bylo by to méně šikovné, ale ještě představitelné. Místo těchto dvou možností zvolil ministr třetí cestu: sám tem raději nešel, ale poslal za sebe dámu (tj. svou mluvčí Lejlu Abbasovou). Doufám, že výraz „dáma“ nebude ode mne chápán jako projev rasismu.

Pan ministr zvolil zjevně mezi dvěma krajními slušnými řešeními to prostřední, nepříliš slušné. Nastrčil za sebe svou mluvčí. A vůbec nezáleží na tom, zda s tím mluvčí souhlasila, nebo ne.

lidovky.cz 22. května 2009