A nemá ten Havel náhodou pravdu?

Chybovat je lidské, nepřiznat chybu je blbost. S tím Havlem v předchozí glose jsem to přehnal. Nejsem v ekonomických věcech příliš zběhlý, ale na způsobu, jak západní státy (včetně ČR) zacházejí s automobilovým průmyslem, je opravdu něco podivného.

Na jedné straně stát (v tomto případě třeba USA) cpe obrovské peníze do automobilového průmyslu (General Motors), aby v podstatě zachoval výrobu věcí, po nichž není momentálně poptávka. Dělá to proto, aby udržel sociální standardy pracujících a neohrozil vymoženosti sociálního státu. Je to pochopitelné, jiná otázka je, zda je to v pořádku.

Na druhé straně jiné státy (např. SRN ad.) dávají obrovské peníze lidem, aby si kupovali auta, na něž momentálně nemají. I zde jsou důvody tak říkajíc ušlechtilé: podpora bezpečnějších, energeticky méně náročnějších, ekologicky šetrnějších výrobků. A taky zachování standardů sociálního státu.

Obojí je přitom brutální zásah do tržních mechanismů. Nevěřím, že by se do nich nesmělo vůbec zasahovat, ale takhle?

Protože stát sám ze sebe žádné peníze nemá, na dotace výrobcům i dotace spotřebitelům si de fakto vybírá peníze od těch, kterým je rozdává. Dělá to tím, že sebe (i je) do budoucna zadlužuje. Mám obavu, že tím se tak jen prohlubuje jeden z problémů, kvůli kterému krize vznikla.

A pak je tu specifický český problém: za prvé, před pár jety jsem v Událostech vyjádřil obavu (s upozorněním, že nejsem ekonom, a že je to jen jakási mlhavá nejistota), zda je rozumné, aby se výroba v nějakém státě mj. i díky podpoře toho státu soustřeďovala na jedno jediné, byť zrovna lukrativní průmyslové odvětví (výroba automobilů). Situace se může změnit a laik by řekl, že pak bude problém. Teď je problém tady. A za druhé: každý vychází při posuzování velkých státních akcí ze svých zkušeností. Po listopadu 1989 se nepovažuju se za docela chudého člověka, i když chystané Paroubkovy daňové represe se mne ani náhodou nedotknou. Z donucení jsem si po roce 1989 musel opatřit postupně tři auta (první dvě mi ukradli, třetí jsem opotřeboval, nakonec lehce nabořil, jenže se díky tomu sesypalo). Pokaždé jsem si koupil ojetinu, prostě proto, že na nové nemám (i na ojetinu jsem si musel půjčit). Ani v mém nejbližším okolí neznám nikoho, kdo by si kupoval nové auto, které navíc, už tím, že vyjede z brány autoservisu, ztratí dvacet procent na hodnotě. Obávám se, že v českém případě je šrotovné podpora jednak majetnějším vrstvám a jednak dalšímu zadlužování těch méně majetných.

Takže mea culpa: na tom, co chtěl Havel říci, je něco, vlastně dost pravdy. Jen nechápu, proč do toho potřeboval plést koncentráky.

lidovky.cz 21. května 2009