Mír chýším, válku automobilům

Na Václavu Havlovi je něco fascinujícího. Když píše o věcech jako jsou bezpečnostní rizika ČR, radarová základna, problém Ruska, sedí to obyčejně do slova a do písmene. Zároveň je schopen formulovat hlouposti, nad nimiž zůstává rozum stát – hlouposti o to větší a destruktivní, oč víc se týkají denního života řadového občana ČR. Každý jim rozumí, bohužel.

Na tiskové konferenci Strany zelených se mj. zásadně vyjádřil k problémům českého automobilového průmyslu: „Slyšel jsem v televizi, jak nějaký politik říkal, že mladoboleslavská automobilka musí vyrábět víc aut. Oni se ho zeptali proč a on řekl, aby měli ti lidi co dělat. Mně to ale přijde lehce zrůdné. Je to, jako by někdo řekl: koncentrační tábory být musí, protože dozorci a věznitelé přece potřebují zaměstnání… je přeci třeba si klást otázku po smyslu, zda potřebujeme stále víc aut.“

Čili: politici podporují výrobu aut, které nikdo nepotřebuje. Tak to ovšem nefunguje, když klesla poptávka, boleslavská Škodovka omezila výrobu. To ale není podstatné. Podstatné je pojetí automobilky jako továrny na smrt. Ve skutečnosti auto není ďáblův vynález, ale praktická věc, stejně jako např. trakař, a (stejně jako trakař) má své výhody a taky nevýhody. Výhodný je například pro venkovského důchodce, kterému dělá potíže si přitáhnout těžký nákup z tři kilometry vzdáleného městečka, a ze všech sil udržuje v provozu svého prorezlého favorita. Je spousta lidí, kteří auto prostě auto potřebují, až jim to staré odejde, budou si muset opatřit jiné, a pokud si budou moci opatřit novější a „ekologičtější“, udělají to. Teď jim někdo z intelektuálského nadoblačna káže vodu (obávám se, že přitom auto používá taky a prorezlý favorit to určitě není).

Takové řeči snad chytí za srdce paní Holubovou. Za voliči se s nimi chodit nedá. Jistě, Havel voliče nepotřebuje. Pořád je ještě potřebují ti, kterým dává podporu. A nejde jen o voliče, volič je taky člověk, a když člověk vidí, že ten a ten politik okázale kašle na jeho každodenní životní problémy, nestane se jeho voličem. Nikdo mu to zrovna v tomhle případě nemůže vyčítat.

Havel si dokázal bezprostředně po převratu získat sympatie spousty lidí, určitá malá, leč nikoli nevýznamná skupina mu zůstala tak či onak věrná dodnes. Bez jejich podpory občanské strany nikdy nedokáží porazit postkomunisty. On je však svými jurodivými ideovými projekty a podporou pitvorných politických útvarů s omezenou politickou životaschopností fakticky blokuje.

Působí to depresivně: Klaus svým zaťatým fundamentalismem ochromuje nejsilnější občanskou stranu, protože se mu stala nevěrnou. Když už ji nedokáže získat, radši ji zbourá. Havel svým fundamentalismem neumožňuje lidem, kteří ho dosud berou jako autoritu, se účinně politicky angažovat.

A ten třetí vzadu, Paroubek, se směje.

lidovky.cz 19. května 2009