Chudák Paroubek!

Zdá se, že u nás vzniká nová sportovní disciplína: vrh vejcem po Jiřím Paroubkovi. Po aféře v Kolíně (zúčastnili se dva vrhači a dva podavači, jedna trefa) následovala podobná akce v Plzni (dva vrhači bez servisu, trefit se jim nepovedlo). Příznivci nového sportu se už údajně organizují na internetu.

Je třeba říci se vší rozhodností: Paroubkovi to patří. Sklízí jen, co zasil. Má lví podíl na neuvěřitelném zhrubnutí české politiky v posledních několika letech. Navázal na to, s čím začala ODS v době Špidlovy vlády, a hravě ji přetrumfl. Bledne před ním Zeman i Sládek. Nemá v této věci u nás konkurenci.

Jiná věc je, co z toho může být. Byl by například tragický dojem z vrhačských akcí vyvozovat, že je to projev lidové nespokojenosti s lídrem ČSSD. Vůbec ne: pokud budou sociální demokraté – tedy přesněji řečeno někteří stoupenci sociálních demokratů - chtít, naorganizují si vlastní vrhačské týmy daleko početnější. Zároveň není problém si opatřit protivrhačský tým, který vrhače, ještě než stačí přistoupit k akci, zmlátí na hromadu. Volební kampaň se změní v impozantní vajíčkovou bitvu, něco, co známe z filmových grotesek Laurela a Hardyho. Až vajíčka dojdou nebo až vznikne dojem, že jejich průraznost už nedostačuje, přejde se na dlažební kostky. Bude to logická eskalace studené války, kterou spolu už nějakou dobu vedou čeští politici. Paroubek je jejím průkopníkem. Jednou mu za to bude postaven pomník.

Ve společnosti, která na nic nevěří, neplatí argumenty, ale klacek. V průběhu těchto bitev se naše podivná polistopadová demokracie postupně mění v něco úplně jiného. A my, v zápalu boje, si toho asi všimneme teprve tenkrát, až bude po všem.

18. května 2009