Odborářská veselice

Pražská protestní demonstrace odborářů měla tentokrát celoevropskou dimenzi. Pořádala ji ČMKOS ve spolupráci s Evropskou odborovou konfederací v rámci série protestů proti dopadům hospodářské krize.

Počet účastníků demonstrace se mění, pozorujeme-li ji zprava nebo zleva. Odprava doleva roste. Lidové noviny citují policejní zdroje (23 tisíc účastníků, z toho 4 tisíce ze zahraničí), v Právu se mluví o „až třiceti tisících“, zjevně podle známé anekdoty: tóčnoje vrémja dvěnádcať časóv, maximálno trinádcať.

Protest směřoval proti Topolánkově vládě, která už neexistuje. Stalo se tak nejspíš proto, že demonstrace v celoevropském měřítku bylo třeba připravovat nějakou dobu předem, v době, kdy Topolánkova vláda ještě vládla, a český odborový moloch měl práci s tím, aby se reorientoval. Nakonec to vyznělo jako warning pro vlády příští: opovažte se dělat to, co provozovali ti asociálové! Varování je lehce nadbytečné, Fischerova vláda kvůli slabosti a krátkosti svého mandátu nemůže dělat nic, a pak nastoupí s největší pravděpodobností socialisté.

České odbory mají specifický charakter. Za prvé, jsou dost těsně spojeny s ČSSD (někteří jejich předáci sedí za sociální demokraty v parlamentu). Budiž, odbory mají vždycky blíž k levici. U nás je levice postkomunistická.

A za druhé, způsob transformace předlistopadového ROH v dnešní ČMKOS byl tak říkajíc specifický. Monopolní komunistické odbory, poté co v listopadu 1989 najely na hrbol sametové revoluce, se podobně jako vozítko s klauny v kreslené grotesce rozvolnily na prvočástice, ale hned se zase daly dohromady do konfederativního celku. Monopol zůstal, aby se neřeklo, tu a tam se něco odštěpilo (většinou radikální uskupení typu LOK a železničářů). Stejně jako v politické oblasti (Občanské fórum a jeho dědici) zůstaly zachovány mohutné prvky monopolu.

Situace připomíná tu z let 1945-7, ovšem v sametové podobě, prošli jsme sametovou revolucí. Místo KSČ tu dnes máme ČSSD.

Díky tomu je v odborových akcích namíchána spontánnost s politickou manipulací formou koňskoskřivánčí paštiky. Autokarové zájezdy do Prahy s programem hodinová povinná demonstrace a pak volno jsou toho důkazem. Je obtížné zbavit se podezření, že jediný, kdo demonstroval opravdu spontánně, bylo pár stovek učitelů. V organizovaném davu odborářských turistů se tak nějak ztratili.

lidovky.cz 18. května 2009