Klausovo Rudolfinum

Lidové noviny přinesly v sobotu velký dvoustránkový rozhovor s Václavem Klausem. Svým významem přesahuje rovinu pouhého interview s významnou osobností a zaslouží si zvláštní pozornosti.

Klaus v rozhovoru podrobuje tvrdé kritice padlou vládu a Topolánkovu ODS. Vláda prezidenta zklamala: tím, že začala hrát zelenou kartu, a chováním vůči EU. Hlavní vládní strana, ODS, se zásadně ideově posunula a „odideovala“(!). Šlo jí jen o vládnutí, ne o substanci věcí. „Panu Topolánkovi jde od začátku o něco odlišného, než co bylo v původní struktuře ODS založeno.“ Totiž nikoli o Občanskou, ale o Podnikatelskou demokratickou stranu. „Míra lobování za dvacet let naší svobodné země nikdy nedosáhla takové úrovně, která vznikla za této vlády.“

To je velmi silné obvinění, které by mělo být doloženo nějakým důvěryhodnějším způsobem než standardním odkazem na Marka Dalíka. Je tomu opravdu tak, liší se v tom tato vláda od všech ostatních, a za druhé, vyčerpávala se opravdu její činnost lobováním? Po Sarajevu měli hlavní představitelé ODS oprávněný pocit křivdy. Na základě toho se strana přeměnila v fundamentalistické uskupení s minimálním koaličním potenciálem. V agresivitě vystupování předběhli Klausovi věrní Jiřího Paroubka. Topolánek nakonec pochopil, že tato cesta „vede do pekel“ a že proti postkomunistické levici, která se dovede, když o to jde, sjednotit, nemá fanatická a ideově sterilní ODS šanci. Není pravda, že česká společnost je většinově levicová. Rozvržení sil není takové, aby schopný a slušný politik nedokázal strhnout na svou stranu většinu. Topolánek se o to pokusil mj. komunikací a spoluprací se zbytky rozprášeného Havlova tábora. To, co dělal, dělal nešikovně, s mnoha chybami. Pokusil se ovšem o „ODS s lidskou tváří“ a mělo by mu to být připsáno k dobru.

Potud obsah Klausových výtek. Za pozornost stojí i technika argumentace. Když dělá něco Václav Klaus, je to něco úplně, ale úplně jiného, než když totéž dělá Mirek Topolánek nebo Václav Havel. Při vytváření druhé Klausovy vlády v roce 1996 prý nešlo o přeběhlíky, nýbrž o to, že Zeman za funkci předsedy Poslanecké sněmovny souhlasil s tím, že umožní vládě získat důvěru. Pokud jde o poslance Wagnera a Teplíka, ti přišli na řadu až ve složitých jednáních o státním rozpočtu. Ve skutečnosti vláda neměla v Poslanecké sněmovně většinu a bez přeběhlíků by neprosadila vůbec žádné zásadnější opatření. Její vládnutí se od vládnutí Topolánkovy vlády v této věci nijak neodlišovalo. Také prý není pravda, že by prezident měl k Topolánkově vládě stejný postoj jako v roce 1997 Havel k té jeho. Vládě původně nepoděkoval jen proto, že na to v tom frmolu zapomněl(!). A nepřednesl žádný rudolfinský projev, ani ho nechystá. Je mi líto, nemluví pravdu: jeho Rudolfinum je v sobotním čísle LN.

Tím se dostáváme k podstatě věci – není v v obsahu, ale ve formě Klausova vystoupení. Prezident republiky přichází, opřen o sílu svého úřadu, s kritikou politiky jedné ze dvou nejsilnějších parlamentních stran. Staví proti ní svou odlišnou politickou koncepci, vystupuje jako politická strana. Mělo by to být vlastně protiústavní – že to protiústavní není, je vina „otců ústavy“, kteří ji kdysi šili horkou jehlou na míru Václavu Havlovi a Klaus to musel strpět. Teď se mu jeho trpělivost rentuje. Není to tedy protiústavní, jen nekorektní.

A podstatná je i politická stránka věci: prezident napadá ODS jako stranu „podnikatelskou“ a činí tak před volbami do PS, jeho vystoupení je, ať chce či nechce, první salvou předvolební kampaně. Že by ODS přivedl na „správnou cestu“ není moc pravděpodobné, že ji pořádně oslabí, ano. Je pozoruhodné, že pro Klause bylo přes jeho pravicovou rétoriku vždycky schůdnější registrované partnerství se socialisty než pokus o komunikaci s levicovými i pravicovými liberály havlovského střihu. Dělal to za Zemana a dělá to i teď: hloupými řečmi o „podnikatelské straně“ hraje do noty Paroubkovi. Na rozdíl od Zemana se sice Paroubkovi teď hodí, ale až se Klausovi podaří destruovat ODS a přispět k Paroubkovu drtivému vítězství, dočká se od Paroubka stejného vděku jako Zeman. Je s podivem, že to neví.

Lidové noviny 18. května 2009