Dvojí metr

Policie ČR provedla o víkendu spektakulární zásah proti Davidu Dukeovi, rasistovi a bývalému vůdčímu představiteli Ku-Klux-Klanu, který přijel do Prahy podpořit spřízněné duše a šířit své suspektní názory. Byl zadržen, obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících práva a svobody člověka a propuštěn s tím, že stíhání proběhne na svobodě. Jeho příznivci ho pak bez problémů vyvezli do Rakouska, kde jeho stopa končí.

Zdá se, že „orgány činné v trestním řízení“ se ocitly pod dvojím tlakem. Musely předvést, že proti extremismu se u nás přísně zasahuje. Na druhé straně si nejspíš nemohly dovolit posadit to individuum za katr. Takže ho nejprve sebraly, čímž mu a jeho zdejším příznivcům udělali popularitu, a potom pustily, takže ta popularita byla zaplacena poměrně lacino. Vzniká otázka, zda by nebylo lépe, kdyby ho byly prostě ignorovaly.

V základech našeho zákonodárství existuje jakýsi konflikt mezi liberálním pojetím práv a svobod (verbální projevy se zpravidla netrestají) a bezradností a strachem z možného růstu extremistických hnutí. Přitom šíření extremismu hubou nemůže být úspěšné bez příznivých podmínek ve společnosti, a to nejen sociálních: šíří se v první řadě tenkrát, když proti nim společnost není schopna postavit nic lepšího, než rozbředlou ideu „multikulturality“.

Dřív bylo možné proti rasismu postavit víru, že každý člověk je od Boha nadán nesmrtelnou duší a rovnou nadějí na spasení. Neřešila sama o sobě vše, ale byl to například dobrý důvod, proč pro ni riskovat nebo obětovat život. Dnes nezbývá než prchat z měst a zatloukat výlohy.

V souvislosti se zásahem proti Dukeovi mne zaujala jiná zpráva: V Brně-Králově poli bude dnes odhalen obnovený pomník ruským vojákům, kteří padli při bojích o Brno v roce 1945. Pomník zdobí rudá hvězda se srpem a kladivem. Tu se před časem pokusil obrousit místostarosta obvodu s tím, že se jedná o symbol minulého režimu. Ruské velvyslanectví, jak bývá jeho zvykem v podobných případech, spustilo ryk, a státní a samosprávné orgány takříkajíc stáhly ocas mezi nohy.

Problém je tu dvojí: za prvé, hvězda se srpem a kladivem je symbolem ruského impéria od říjnové revoluce do „perestrojky“, ovládaného nelidskou a zvrhlou ideologií. Padlí si zaslouží úctu, bránili svou vlast před zákeřným nepřítelem. Že v důsledku toho pak pro kremelské mocipány pomohli okupovat třetinu Evropy, není jejich vina. Pokud by památník zdobily například emblémy Ruské federace, nikdo by ani neškytl. Problém je v tom, že hvězda se srpem a kladivem jsou emblémy ruské imperiální rozpínavosti a zrůdné ideologie, a že si jejich udržováním a obnovováním dnešní ruské vedení značkuje svá zájmová teritoria s tvrdošíjností kocoura, který si očůrává svůj rajon.

Snad bychom na to v úporném boji s domácím extremismem a s kašpary, které si zve ze zahraničí na pomoc, neměli zapomínat.

lidovky.cz 27. dubna 2009