Válka s Pravdou a Láskou?

V rozhovoru pro Lidové noviny minulou sobotu vyslal Václav Havel jakési vstřícné signály směrem k ODS. Strana je mu dnes sympatičtější než za Klause, ačkoli i na ní mu vadí „technokratismus“. Je ale méně arogantní, méně fundamentalistická a oprostila se od „pseudovlastenectví“. Havel tedy konečně zaregistroval, že v ODS došlo v posledních letech k určitému posunu: Podrobil zároveň tvrdé kritice Paroubkovu ČSSD za svržení vlády uprostřed českého předsednictví EU. Distancoval se tak od předsedy ČSSD, s nímž ještě v roce 2005 koketoval – zdá se tedy, že už nepovažuje ODS za větší nebezpečí než KSČM. Není důvod, proč nebrat posun v Havlových názorech za ten lepší konec: vidí dnes situaci reálněji a věcněji než ještě před dvěma roky.

Z vedení ODS zazněly nato vstřícné reakce: podle místopředsedy Vodrážky může být Havlova podpora ve volební kampani pro ODS přínosem, protože je pro velkou skupinu obyvatel velká autorita. Topolánek chce dokonce před volbami integrovat pravici a spolupracovat s občanskou společností, různými institucemi a spolky. Dospěl k názoru, že se společnost na bázi Havel – Klaus zbytečně rozdělila. To poslední je podstatné.

Rozdělení Havel – Klaus se traduje od počátku devadesátých let. Klaus držel tradiční demokracii západního typu, postavenou na politických stranách a na svobodném podnikání, proti experimentům, které v mnoha směrech nakonec vypadaly jako kompromis s minulostí. Klaus měl víc pravdy, nedá se ovšem říci, že by spor byl politicky nefunkční: během něho vzniklo demokratické uspořádání společnosti, které má, jako každé demokratické uspořádání, chyby.

I proto je dnes soupeření na politické ose Klaus – Havel očividně překonané. Rozhodující je osa Topolánek – Paroubek, a snažit se konstruovat jinou znamená pokoušet se o destrukci politického systému. Paroubek od svého nástupu do funkce premiéra soustavně útočí na svobodná média. Podstatně prohloubil spolupráci s komunisty. Usiluje o reorientaci české zahraniční politiky („politika mnoha azimutů“). Jeho politická rétorika mluví za všechno (cituji z článku s příznačným názvem „Zastavme pravici ve jménu spravedlivé společnosti“, Právo 17. 4.): ODS je pro „stát, který by sloužil jen těm nejbohatším a privilegovaným“; jde o to, zda u nás bude vládnout „panská koalice, korupce a klientelismus, v zájmu několika vyvolených“. ODS prý „nikdy nezastírala, že pro její lidi jsou peníze až na prvním místě“. A předseda ČSSD doufá, že „občané se nenechají zmást špinavými triky ODS“, která se pokusí „jakýmikoli prostředky získat pár hlasů navíc a zabránit nám tak v dosažení našeho cíle – sociálně spravedlivé společnosti“.

Někteří představitelé ODS reagovali na Topolánkovu vstřícnost vůči Havlovi podrážděně: europoslanec Strejček na protest rezignoval na účast v přípravě podzimních voleb. Poslankyně Dundáčková je rozhořčena tím, „že se dostaneme mezi tak zvané pravdoláskovcve Václava Havla“ a myslí si, že jde o „likvidaci pravicového členstva ODS“. Poslankyně Páralová cítí „pravdoláskovství“ i v návrzích zákonů, které předkládala vláda. Podobně rezolutně se vyjádřil i poslanec Šťastný, a podle Miroslava Macka se Topolánek stal zrádcem idejí, zásad a politiky, na nichž ODS vznikla, a kolaborantem se zelenými a s havlovskou levicí. Ti lidé nenávidí Havla víc než KSČM v situaci, kdy Havel své stanovisko k ODS přece jen výrazně zmírnil, a jejich rétorika se až tak neliší od té Paroubkovy.

Tito lidé bojují minulé bitvy. Integrace Havlových stoupenců do ODS by byla jistě nesmyslná, ani oni by nejspíš nechtěli. Jejich podpora ve střetnutí Topolánek – Paroubek je možná a důležitá. Časté tvrzení o bytostné levicovosti českého národa je nesmysl, síly jsou vyrovnané, jen část občanského tábora, totiž ta havlovská, není schopna se zorganizovat do funkční politické strany, a fundamentalisté v ODS ji fanaticky odmítají.

Jsem přesvědčen, že Paroubkův triumf bude mít pro ČR neblahé následky. Samozřejmě nehrozí návrat totality. Bál bych se spíš transformace liberální společnosti ve společnost dnešního ruského typu, kde silné politické strany jsou víceméně potěmkinské útvary, skutečná opozice je zatlačena do mimoparlamentní bezvýznamnosti a svoboda projevu existuje nanejvýš tak na internetu.

Snaha vrátit ODS k „původním kořenům“ i neschopnost „pravdoláskovců“ se politicky zorganizovat jsou součástí cesty (nebo návratu?) ke společnosti ruského typu. Vítězství Paroubka v podzimních volbách už asi nelze zabránit. Podstatné je, bude-li tu aspoň silná demokratická opozice.

Lidové noviny 27. dubna 2009