Ještě k případu Vítkov

Požár domku ve Vítkově na Opavsku, obývaného Romy, zaměstnává už přes týden všechny české noviny. Policie došla k závěru, že se jednalo o žhářský útok. Je velmi pravděpodobné, že z rasistických pohnutek. Několik obyvatelů je vážně zraněno, dvouletá holčička bojuje v nemocnici o život. Bylo by velmi záhodné, kdyby pachatele vypátrali a tvrdě potrestali. Pro policii je to ovšem velmi obtížný úkol.

Že útok vyvolal ve veřejnosti rozhořčení a soucit, je pochopitelné. Emocionální kampaň v médiích má ovšem i své stinné stránky. Jako každá kampaň brání věcnému uvažování o problému, který občas vyvře takto krutým způsobem. V soužití mezi „bílou“ většinou a romskou komunitou je jakýsi zádrhel a jde o to, co s ním.

Jistě, nelze uplatňovat princip kolektivní viny. To, že asociální chování je v romské komunitě častější než v té většinové, neznamená, že každý Rom se chová trochu asociálně, nýbrž že jsou tam stejně jako mezi „bílými“ lidé, kteří se asociálně nechovají a lidé, kteří se asociálně chovají, jen poměr mezi prvními a druhými je jiný. A odpovědnost za své chování nesou vždycky jednotlivci, ne komunita jako celek, zvlášť když –jako ta romská - není v podstatě vůbec nijak organizovaná.

Stát projevuje tváří v tvář problému zvláštní neschopnost. Především je tu problém extremistů. Jde o organizace zatím dosti slabé, jejich politická váha vůbec neodpovídá kraválu, který jsou schopny nadělat. Ale svými nehoráznými projekty na řešení „cikánské otázky“ teroristické útoky přinejmenším inspirují. Hledají něco, na na čem by se mohli profilovat: Židé ani sudetští Němci už nejsou nosné téma pro masové vášně – tak se jako kíště přicucli na skutečný problém a tyjí z něho. Vymýšlejí jednoduchá, nelidská a v podstatě taky neproveditelná řešení složitého problému. Je to vážná výzva pro stát a demokratickou společnost: pokud si s problémem neporadí, extremisté budou sílit. Je něco zcela nepřirozeného na situaci, v níž exekutiva není schopna účinných kroků, směřujících k zákazu extremistické strany, a v níž si může extremistická strana de fakto zřídit paravojenskou organizaci, i když zatím spíše virtuálního charakteru.

To je problém vážný, ale nikoliv hlavní.Hlavní problém je, že extremistické organizace tyjí z neschopnosti demokratického státu věcně řešit problém soužití mezi romskou komunitou a většinovou společností. Poté, co ministryně Stehlíková na problému ztroskotala, nahradil ji nezodpovědný politický exhibicionista, jehož hlavní starostí je demolice vepřínu v Letech. Projekty jako ten Čunkův (rozdělit Romy do jakýchsi kast) jsou z liberálního hlediska nepřípustné. Tíha problému pak spočívá na komunálních politicích, kteří jsou pod tlakem svých voličů a musí improvizovat, protože úkoly, které na ně díky neschopnosti státu spadly, jsou přirozeně nad jejich síly.

Když člověk odloží sentiment a hysterii, jsou zjevné dvě věci: za prvé, problém je neřešitelný bez činné spoluúčasti legitimních zástupců romské menšiny. A za druhé, problém není řešitelný jen po dobrém, stimulací sociálního chování; bude třeba vyvinout v nutných případech i účinný tlak. Jenže romská komunita ukázala v posledních dvaceti letech naprostou nechuť a neschopnost se jakkoli organizovat, zdá se, že to (zatím?) není v jejích silách. A pokud jde o to druhé, jsou státní orgány bezradné a slabé.

Pokud nechce česká společnost (rozuměj společnost občanů České republiky) nechat tuto choulostivou a brizantní věc na pospas nezodpovědným a násilnickým živlům, mělo by se o tom na veřejnosti vážně debatovat. Věcně, racionálně a bez hysterie.

25. dubna 2009