Souboj stařičkých titánů

Nejprve (v sobotu) poskytl rozhovor Lidovým novinám exprezident Václav Havel. Prohlásil, že „nová ODS“ je mu sympatičtější než Klausova, i když mu, stejně jako u všech ostatních politických stran, vadí její „technokratismus“. Je méně arogantní a méně fundamentalistická než za Klause, ať už jde o dogmatický kult trhu jako hlavního dějiště světa nebo o pseudovlastenectví, projevující se odporem ke všemu, co narušuje všemoc státního centra.

Klausova reakce na sebe nedala dlouho čekat, vyšla v týchž Lidových novinách hned v pondělí (tedy dnes). Prezident dává svému předchůdci za pravdu v jedné věci: v ODS se dostalo do čela křídlo provozující politiku, kvůli níž byl jeho rozchod se stranou nezbytný. „Topolánkova vláda – vláda pánů Vondry, Schwarzenberga, Kocába, Bursíka, Lišky – je daleko více vládou Václava Havla než vládou mou… vzniká Občanské hnutí č. 2, ale to s pravicí nikdy nemělo a ani teď nemá nic společného.“

Problém Václava Havla je poněkud dlouhé vedení. To, čeho si měl všimnout při vzniku Topolánkovy trojkoaliční vlády, ale mohl si toho všimnout už tenkrát, když vznikl projekt trojkoalice, mu došlo až teď. Bohužel je trochu pozdě. Princův polibek už Sněhurku neprobudí, Sněhurka je v pokročilém stádiu rozkladu. Navíc je exprezident v něčem nepoučitelný – inspiroval a živil svou podporou v minulosti strany, které byly „netechnokratické“, což se projevilo velmi brzy jejich naprostou neživotaschopností: strany které měly po vzoru OH rozvinuté vedení, ale skoro nulové členstvo, a vedení vynikalo fatální neschopností, ne-li leností stranu zorganizovat – mělo přece na starosti jiné, důležitější věci, totiž šíření Pravdy a Lásky.

Bylo by ovšem nespravedlivé nevyzvednout, že Klausova reakce je ještě vypečenější. ODS prý není jeho strana. Pro Krista pána, proč by měla být? Její předseda se jmenuje Mirek Topolánek. Když jmenuje ty, co mu nejvíc vadí, nazývá je „pánové“. Zvyk používat slova „pan“ jako urážku má společný s Paroubkem a oba pak s předlistopadovými komunisty. Z „pánů“ (Vondra, Schwarzenberg, Kocáb, Bursík) je členem ODS jen ten první. Klausovy názory na ministra Schwarzenberga se proměňují, v době, kdy potřeboval jeho hlas při prezidentské volbě, lezl mu neobratně do zadnice. Pokud jde o Občanské hnutí, z výše jmenovaných s ním měl něco společného jen ten poslední, a Bursík není členem ODS. Naopak představitelé někdejšího Občanského hnutí, které jmenují LN v otvíráku, uvádějícím rozhovor s Klausem, Pithart a Dienstbier, s ODS nijak nesouvisejí, první je senátorem za KDU-ČSL, druhý za ČSSD.

Klaus s Havlem si podobně jako protagonisté Sartrovy hry S vyloučením veřejnosti neustále znovu a znovu přehrávají svá minulá střetnutí. V roce 1992 triumfoval Klaus, v roce 1997 mu to Havel oplatil. Je to zápas dvou poražených.

Platí to ovšem s jednou výhradou: Havel je i v současné době schopen říci aspoň něco kloudného. Klaus už ne. Je podobně jako socha Josefa Jungmanna na stejnojmenném náměstí pomníkem slavné minulosti, která se uzavřela.

lidovky.cz 20. dubna