ARCHIV

Ministra Dostála boj za právo

Ministr kultury ČR Pavel Dostál poskytl pozoruhodný rozhovor sobotní Mladé frontě Dnes. Osobní sprosťárny tentokrát zjevně neprošly hustým redakčním sítem, takže výsledný text působí na první pohled poněkud bezkrevně. Má to svou odvrácenou pozitivní stránku – čtenář se může soustředit na jádro věci.

Ministr kultury pracuje ve dvou polohách, má dvě tváře. První z nich je ledová tvář chladného právního analytika, kterému „vždy šlo jen o právo“ a o dodržování zákona. „Já jako představitel výkonné moci musím využívat jen práva a mravní věci jsou mi k ničemu, protože nefungují.“ Zde ovšem mluví zároveň zkušený politický praktik, který se zjevně mnohokrát na prknech české politické scény o nefunkčnosti morálky přesvědčil, a o tom, že si tohle poučení zapsal za uši a řídí se jím na každém kroku, nemůže pochybovat nikdo z těch, co jeho politickou praxi delší dobu se zájmem sledují. Pěkně to dokládá v následujícím originálním výkladu podstaty Benešova dekretu č. 12/1945 Sb.: „Dekret není o individuální vině ani o spravedlnosti, je součástí tehdejších politických mezinárodních dohod“. Zajímavé: nejde tedy o právní akt, ale o pouhé politikum? A navíc o takové, které je nespravedlivé? A s kým sjednával prezident Beneš mezinárodní smlouvy, kterým se podle pana ministra zjevně jen velmi nepřesně říká „dekrety“?

Když se právní erudice pana ministra vyčerpá a on se octne v úzkých, promění se ze střízlivého JUDr. Jekylla v běsnícího pana Hyda. Na otázku, zda je morální konfiskovat majetek malému dítěti, odpovídá árií vpravdě urválkovskou: „Víte vy vůbec, že byla druhá světová válka? Že byly miliony mrtvých? Že byly koncentrační tábory a že hitlerovské Německo bylo poraženo? A že všechny tyto zákony, o kterých mi nepřímo říkáte, že jsou nemravné, jsou pro mě mravné? Moje rodina to prožila.“ Jde tedy v případě pana ministra o jakousi formu rodinné msty, a to přece musí každý pochopit. Klanové uvažování dal ostatně najevo už dříve, když deklaroval kolektivní vinu šlechtických rodin. Tirádu uzavírá poněkud nelogicky: „Jestli se ptáte po mravnosti těchto zákonů, tak já vám jako stařík musím odpovědět, že z vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem.“ Odkaz na dílo stalinistického škrabáka Jana Drdy prozrazuje, že máme co do činění se vzdělancem a milovníkem kuriozit. Zaráží jen to, že v konkrétním případě, o němž je řeč, bylo tyranovi (totiž panu Kinskému) osm let. Však ho taky nezavraždili, jenom okradli.

Čtenáři se vnucuje otázka: nenašel by se pro ministra Dostála nějaký ještě vhodnější resort? Co takhle znovuzřídit Ministerstvo informací, má u nás pěknou tradici z let 45-8, k nimž se pan Dostál s takovou radostí odkazuje. Pak by mohl např. elektronická média ovládat ještě účinněji než pomocí radních, které si podle vlastního vyjádření v citovaném rozhovoru nejen najmenuje, ale zároveň učiní neodvolatelnými.

12. července 2003