Pán průzkumů

Záliba Jiřího Paroubka v průzkumech veřejného mínění je všeobecně známá a byla mnohokrát komentována. Opět vyšla najevo v nedělních Otázkách Václava Moravce. Předseda ČSSD se tam s moderátorem vzájemně trumfovali svými průzkumy jako v mariáši. Ten můj průzkum byl pořízen na základě výpovědi 450 respondentů! To nic není, v mém jich figuruje plných 1200!

A v pondělním rozhovoru pro Mladou frontu Dnes Paroubek pokračoval: „Já jsem ukázal (tentokrát Topolánkovi) průzkum, ze kterého vyplývá, jak lidé vládní krizi berou a že veřejné mínění Langera zavrhuje.“ A po svržení vlády se rozhodl mimo jiné proto, že měla velmi nízkou podporu ve veřejnosti (něco mezi 25 – 30%).

Jak vidno, průzkumy hrají v rozhodování předsedy ČSSD tutéž úlohu, jakou hrála proroctví v rozhodování izraelských a judských králů. Problém je, že proroci prorokovali různě, jedni byli praví a druzí falešní. Na první pohled se od sebe nelišili a poznalo se to zpravidla až tenkrát, když už bylo pozdě. Zdá se, že s průzkumy to může být podobně, podle průzkumu Median pro Mladou frontu Dnes s pádem vlády souhlasí 43%, nesouhlasí 47%, a to bez ohledu na okolnosti. Samozřejmě, je něco jiného nesouhlasit s pádem vlády a něco jiného podporovat ji – ale ukazuje se, že svržení vlády s malou podporou velkou podporu nenašlo (proti svržení v době českého předsednictví EU bylo podle Medianu dokonce 70% lidí, přesně tolik, kolik jich ji podle Paroubka „nepodporovalo“.

Tato zvláštnost dává podnět k tomu, abychom blíže prozkoumali, jaký je vlastně vztah mezi Jiřím Paroubkem a průzkumy veřejného mínění. Ta tím účelem je zapotřebí si nejprve vyjasnit pojmy.

1. Průzkum veřejného mínění je technika, jak zjistit názor určité velké skupiny lidí na jistý problém, aniž by bylo nutné se dotazovat každého jednotlivě, což by bylo jednak zdlouhavé a jednak nákladné. Vybere se proto jakási malá podskupina, která by měla reprezentovat všechny složky té větší skupiny. Je to, jak vidno, prostředek náhražkový a v menší či větší míře nedokonalý.

2. Jiří Paroubek je politik, který se snaží využít všechno, co mu přijde pod ruku, jako klacek na své politické protivníky. Kdosi o něm kdysi prohlásil, že v úsilí o to, co si předsevzal, je ochoten sníst i žábu. Už pračlověk, který hledal prostředek, jak zapíchnout svého soka, se ovšem nespokojil jen s tím, že najde vhodný silný kůl: vzhledem k účelu se ho pokusil na tenčím konci ještě zašpičatit. Nabízí se tedy hypotéza, že předseda ČSSD bývá při setkání s průzkumem veřejného mínění vystaven pokušení postupovat podobně.

V každém případě je zjevné, že průzkum v Paroubkových rukách nabývá o dost jiný smysl, než k jakému byl původně stvořen. Názory respondentů se stávají jakýmsi zdůvodněním, co by měli politici dělat, a zároveň taky návodem, co by si měli lidé myslit. Průzkumy Takto pojaté musí být připravovány se zvláštní pečlivostí: kladou velký nárok na spolehlivost, odpovědnost a ideovou čistotu respondentů. Respondenti musí být zadávajícím politickým orgánem pečlivě vybráni. Pokud se tak stane, není důvod, proč by někdy v budoucnu nemohli nahradit nespolehlivou, nepřehlednou a ideově zmatenou masu voličů. Oč levnější a rychlejší by pak byly volby!

lidovky.cz 30. března 2009