Hon na Veseckou

Největším neštěstím této malé a osudem zkoušené země je nadbytek morálních absolutistů. Před časem jsme např. byli svědky toho, jak se skupina morálních absolutistů, chce se mi napsat v čele se šéfredaktorem Práva Porybným, ale neudělám to u vědomí, že tam figuroval jako rovný mezi rovnými, pustila do boje za svobodu slova. Učinila tak u příležitosti novely trestního řádu, která mimo jiné zakazuje zveřejňovat přepisy policejní odposlechů, pokud nebyly použity jako důkaz před soudem. Přitom zveřejněním takových odposlechů dodali před časem političtí manipulátoři ruku v ruce tiskem (prý to novináři nedělají ve snaze manipulovat politikou, nějak se mi nedaří tomu věřit) munici Klausovi a Paroubkovi k tomu, co teď patrně skončí pádem Topolánkovy vlády. Neslušnost tohoto chování (např. mediální pojednání případu Morava – Tlustý v MfD) lze přitom přirovnat snad jen ke způsobu, jakým se dostal do médií klip se souložící učitelkou angličtiny, přičemž ta na rozdíl od pana poslance Tlustého to sama nezaranžovala a údajně ani nevěděla, k čemu se propůjčuje. Pod rukou uzmuté policejní materiály se staly prostředkem politické pornografie. Je mi líto, ale cítím za podobným postupem představy o jakési mediokracii, o způsobu, jak by bylo lze řídit politiku z přítmí redakčních kanceláří, a tedy bez odpovědnosti, která k výkonu politiky patří. Přitom je to iluze, takoví údajní mediální hybatelé politiky nakonec stejně vždycky tahají za kratší konec, stávají se pouhým nástrojem podezřelých politických zájmů a zpronevěřují se příkazu nezávislosti médií.

Podobné svaté nadšení teď zachvátilo českou justici. Podnět je reálný: nad způsobem, jakým byl pojednán případ Čunek a v návaznosti na něj i případ žaloby několika významných představitelů justice, se člověka zmocňují velké rozpaky. V důsledku toho teď Unie státních zástupců žádá hlavu nejvyšší státní zástupkyně Vesecké. Dnes se připojila i Soudcovská unie. Nepochybuji, že účastníky vede tentýž mravní absolutismus jako před časem naše čelné mediální mágy (i když tu a tam nějaký pragmatik by se mezi nimi jistě našel). Nepochybuji, že paní Vesecká si nespokojenost svých kolegů a podřízených svým způsobem vykoledovala. Zároveň ta věc má kromě morálního i politický aspekt, jedno od druhého nelze odpárat a člověk nemůže zavírat oči ani před jedním, ani před druhým. Není např. možné v rámci boje za morálku v justici podporovat politický amoralismus nebo aspoň nevidět, že je tu jakýsi konflikt.

Musím se přiznat, že jako staromódní člověk se honu na dr. Veseckou nezúčastním. Ekluje se mi tou moralistickou pomádou. Nepřipadá mi to v této chvíli, kdy jde jen o účelovou ránu z milosti Topolánkově vládě, politicky únosné, vláda padne i bez toho. A nepřipadá mi to ani slušné.

22. března 2009