Penzista z Vysočiny fantazíruje

Když významný politik odejde do důchodu, octne se ve výhodě: může popustit uzdu své fantazii a plácat, co mu slina na jazyk přinese, aniž by to vyvolávalo vnitřní nepokoje a mezinárodní konflikty. Miloš Zeman toho využívá vrchovatě.

V nedělních Otázkách Václava Moravce například prohlásil, že by si velmi vážil toho, kdyby se členem NATO stal Izrael, protože tím by aliance prokázala, že chce bojovat proti islámskému terorismu. Naopak by Aliance neměla usilovat o členství Gruzie a Ukrajiny.

Když necháme stranou skutečnost, že aliance úsilí o boj s islámským terorismem již viditelně prokazuje účastí v Afghánistánu, je tu problém. NATO není něco jako Řád čestné legie, jehož členství by se udělovalo, nebo jako kriminál, do něhož by se zavíralo. O vstup do organizace si musí žadatel říci, bez toho to nejde.

Pokud jde o Gruzii a Ukrajinu, obě země mají o členství enormní zájem. Necítí se v sousedství nebezpečně se nafukujícího Ruska zcela bezpečně. Jakýsi podmíněný zájem by mělo mít i západní společenství: spojenectví s Gruzií dává naději na omezení ruského monopolu v dodávkách zemního plynu do Evropy. A faktické znovupřipojení Ukrajiny k Rusku (třeba na běloruský způsob) by znamenalo zásadní krok k obnově ruského impéria, jak jsme ho znali pod zkratkou SSSR.

Samozřejmě záleží na tom, zda obě země ukáží schopnost se konsolidovat natolik, aby jejich přijetí neznamenalo enormní riziko. Ale tím, že NATO bude o jejich přijetí seriózně uvažovat, dává najevo, že hodlá vzdorovat ruskému úsilí o získání toho mocenského vlivu ve „východní Evropě“, o nějž přišlo rozpadem „SSSR“. A pokud jde o zájmy malých, bezprostředně ohrožených „východoevropských“ zemí (takovou jsme i my): je zjevné, že nemůžeme dopustit, aby byl Izrael ponechán na pospas islámským teroristům - ale ruská svěrací rubáška, do níž se nám nechce nebo by se aspoň nemělo chtít, je pro nás geograficky i časově bližší než teroristický kabát.

Úvahy penzisty Zemana velmi připomínají úvahy Josefa Švejka na prahu první světové války. Je povzbudivé, že nyní zaznívají nikoli ze Strakovky nebo snad nedej Bože z pražského Hradu, ale pouze z vysočinských hvozdů.

lidovky.cz 10. března 2009