K Doležalovým evergreenům

Ivan Fišera polemizuje v LN z 25. 2. t.r. s mým článkem Studená válka po česku (LN 18.2). K tomu, co nazval mými evergreeny, mám jen dvě poznámky:

Za prvé, „jednostranná interpretace poválečného odsunu“. Vzhledem k tomu, že nejsem stát, nemusím respektovat závěry postupimské dohody. Ostatně k čemu by bylo respektovat či nerespektovat, už se stalo. A co se stalo? Němečtí obyvatelé ČSR byli prohlášeni en bloc za vinné. Případnou nevinu by byli museli prokazovat před správními orgány. Ti kterým se to nepovedlo nebo nechtěli (drtivá většina) byli oholeni o veškerý majetek, o všechna politické práva a vyhnáni do Německa. Spojenci to postupimskou dohodou vzali na vědomí. Tím se u nás zavedlo masové okrádání obyvatel, zbavování občanských práv a deportace – po únoru 1948 se jeho obětmi stali i „Češi rodu slovanského“. Polistopadová politická reprezentace nepovažovala za potřebné se od těchto manýr distancovat (platí: tenkrát to bylo správné, teď už bychom to nedělali – proč taky, už to není zapotřebí; a byl to jen nutný následek příčiny, německého nacismu, takže máme alibi).

Za druhé, pokud jde o Občanské fórum: mělo být dočasné až do té doby, než se podaří zadusit klíčky spontánně vznikajících politických stran. Pak by si k rozvětvenému aparátu pořídilo taky členstvo (zatím ho nemělo), změnilo by se v monopolní politickou stranu, které by naháněli sympatizanty čert na levici (KSČM) a čert na pravici (SPR-RSČ). Zatímco byly špičky OF takto zaměstnány, transformoval jim jejich poloorganizaci v procesu politické privatizace Václav Klaus v ODS. Koryfejové z někdejšího OF, pokud včas neutekli do ČSSD, se pak ve volbách potopili s Občanským hnutím.

Bylo by dobré soustředit se na své vlastní hříchy a nesvádět všechno na ty druhé – na Postupim a na Klause.

Lidové noviny 3. března 2009