Nástup vnitřní opozice v ODS

V posledních dnech proběhlo několik událostí, které svědčí o to, že Topolánkovi odpůrci, poražení na kongresu, se vzpamatovali a začínají dělat vedení strany vážné problémy. S podporou opozice, ovšem – jinak by to nešlo.

Prvním signálem byl ustavující sněm hradní Strany svobodných občanů. Spíš než vážná politická iniciativa s vyhlídkou na úspěch je to jistý stimul pro hradní křídlo ODS, a jako takový, zdá se, zafungoval.

Hlasování o Lisabonské smlouvě se předsedovi ODS očividně nepodařilo zvládnout. Ukázalo se, že je v tak významné situaci ve vlastní straně v menšině.

Nato koalice utrpěla dvě dílčí, ale potupné porážky v Poslanecké sněmovně. Byl zamítnut zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Na zákonu záleželo zeleným, kteří poukazují na to, že ve věci nebyla dodržena koaliční smlouva. Hlasovalo se o zamítnutí návrhu, k zamítnutí přispěli Tlustý, Raninec, Schwippel, Klas a Janeček z ODS a Šimonovský z KDU-ČSL. Pro Topolánka je nepříjemné, že se kvůli nejednotě ODS narušují dosti křehké vztahy mezi koaličními stranami a komplikuje se už tak křehké postavení předsedy Bursíka v čele Strany zelených. Topolánek se sice s Bursíkem solidarizoval, tím ale jen podtrhl svou bezmocnost.

Ještě významnější bylo hlasování o novelách daňových zákonů. Byly odloženy, novela zákona o spotřebních daních na návrh poslance Tlustého, přičemž řady „disidentů“ v ODS rozmnožili pražští poslanci Bürgermeister, Bratský a Janeček. Je to jakýsi zřetelný náznak, že s „reformním balíčkem“ bude mít vláda velké potíže.

Problém Topolánkova vedení ODS je v tom, že proti vyhraněné ideologii Klausových stoupenců nemůže postavit nic jiného než improvizaci a politické lavírování. Příklad: Lisabonská smlouva je sice problematická, ale nezbývá nám, než ji přijmout. Topolánek není schopen postavit proti Klausovi a jeho zbrojnošům svou vlastní vizi. K žádnému čelnému střetnutí proto nedojde, to, čeho jsme svědky, je uhýbačka.

Přitom hlavní věc do budoucna není, aby ODS vyhrála volby: za současné situace vnitřního rozkladu se jí to ostatně jen těžko podaří. Hlavní je, aby tu do budoucna byla nějaká důvěryhodná¨strana, které by lidé mohli důvěřovat a nemuseli se stydět za to, že ji podporují. Topolánek k tomu, jak se zdálo, kdysi nakročil. Teď je na nejlepší cestě utopit se v „pragmatismu“, který je předstupeň politické smrti. Bohužel to vypadá, že na víc nemá.

lidovky.cz 19. února 2009