Politický boj je tvrdý, ale fackovat se nebudeme

Dnešnímu dni dominují tři témata: za prvé, vládní protikrizový balíček povede zjevně k tvrdému střetnutí mezi vládou a opozicí; za druhé, ve věci zdravotnických poplatků se vláda pokouší dostat pod tlak vzbouřené kraje; a za třetí, Miroslav Macek musí podle rozhodnutí soudu zaplatit dr. Rathovi mastné odškodné a omluvit se mu na vlastní náklady v médiích.

První zpráva je zjevně špatná. Premiér se rozhodl předložit balíček Poslanecké sněmovně jako celek. Tím opozici prakticky znemožnil, aby aspoň něco z něho neblokovala. Je otázka, zda měl jinou možnost. Předseda ČSSD se už předem vyjádřil, že část návrhů sice „konvenuje s programem sociální demokracie“ (!), ale celkově je to všechno opožděné a jde to proti ČSSD a lidu. Je zjevné, že ČSSD by byla nanejvýš ochotná nacpat do návrhu několik svých populistických opatření a profilovat se tak na pozadí vládní „neschopnosti“. Nelítostná válka mezi vládou a opozicí tedy pokračuje.

A nejen pokračuje, eskaluje. Kraje, ovládané sociálními demokraty, se na počátku roku vzbouřily a přijaly takové úpravy v proplácení zdravotních poplatků, které znamenají faktické obcházení platného zákona. Vláda odpovídá tím, že na ně posílá ministra financí a ministra vnitra. Opozice mluví o zastrašování (je těžké tvrdit, že na tom nic není) a raději by viděla, kdyby se ve věci angažovala ministryně spravedlnosti. Jistě, křehká dáma je příjemnějším partnerem než dva robustní chasníci.

Třetí zpráva (soudní rozhodnutí ohledně Mackovy facky) vypadá na první pohled jako dobrá: ač je situace na ostří nože, fackování se trpět nebude. Ale i tahle věc má své stíny. Koledovat si intenzivně o facku se toleruje, z nezbytí, ovšem. Podlehnout pokušení se tvrdě stíhá. Politik nebo politický komentátor je v konfrontaci s lidmi jako dr. Rath v pozici bílé tváře u mučednického kůlu, kolem níž poskakuje zmalovaný indián, mává sekyrkou a vydává bojové skřeky. Bílá tvář nesmí hnout brvou. Nu což, kdo se dal na vojnu, musí bojovat. V člověku to jen vyvolává pochybnost, zda ještě v devatenáctém století neexistovaly lidštější konvence. Politik, který chtěl např. na veřejnosti urazit dámu (což je náš případ) riskoval, že mu její kavalír v souboji ustřelí palici. To drzost politiků poměrně brzdilo. Nic ale není zadarmo – kavalír riskoval, že v souboji bude palice ustřelena naopak jemu. To aby se tohoto institutu nezneužívalo. Dnes, jak vidno, jsme někde úplně jinde: kavalírovi hrozí, že bude obrazně řečeno sedřen z kůže a podroben potupné proceduře. Hulvátovi nehrozí naproti tomu nic. Takže: je tohle opravdu dobrá zpráva?

lidovky.cz 17. února 2009