Trestat zveřejňování odposlechů? Jsem pro.

Prezident oznámil, že podepíše novelu trestního řádu, jejímž původním smyslem bylo zakázat zveřejňování osobních údajů obětí trestných činů. Během jejího projednávání v ústavněprávním výboru poslanecké sněmovny vznikl pozměňující návrh, který mj. zakazuje pod sankcemi novinářům zveřejňování odposlechů, pořízených policií ČR, pokud nebyly použity jako důkaz v řízení před soudem. Návrh PS odsouhlasila, Senát jej vyřadil, ale PS pak Senát velkou většinou přehlasovala.

Už během projednávání se zvedla tsunami odporu v kruzích novelou dotčených. Ta teď, před prezidentským podpisem, vrcholí. Na prezidenta se naléhavým listem obrátili vedoucí pracovníci většiny nejvýznamnějších českých médií (ČT, Nova, Prima, Radiožurnál, Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Blesk, Reflex, Respekt, Ekonom, Týden, Euro) a předseda Syndikátu novinářů. Protestovaly i další věhlasné organizace: Unie vydavatelů, Světová asociace novin, Reportéři bez hranic, organizace ENPA.

Působí mi vyslovené potěšení, že mohu, lépe řečeno musím ve věci policejních odposlechů s názorem všech těchto celebrit (na to ostatní nemám silný názor a považoval bych za správné, kdyby o tom rozhodl Ústavní soud) zcela zásadně nesouhlasit.

Ve zmíněném protestním dopise představitelům médií je vyslovena domněnka, že motivem zákonodárců snad bylo ochránit fyzické osoby před zveřejňováním informací získaných z odposlechů tam, kde by jejich zveřejnění nebylo ve veřejném zájmu. To je prý ovšem českým právem zakázáno už teď. Přitom o tom, zda zveřejněním konkrétních informací došlo k překročení křehké hranice mezi veřejným zájmem a ochranou soukromí, by měl podle nich rozhodovat jedině soud. Samo o sobě se tu předpokládá, že když se policie rozhodne někoho odposlouchávat, je tím dáno, že nejen fakt odposlechu, ale i jeho obsah, o němž při rozhodování nikdo nic netušil, je ve veřejném zájmu, a odposlech je možné zveřejnit. Pokud by se snad probůh ukázalo, že o veřejný zájem nešlo, je možné se domoci spravedlnosti dodatečně u soudu, poté, co byl dotyčný vláčen a zostuzen všemi médii, co je jich pod dopisem podepsáno. Je mi líto, ale to je logika Benešových dekretů.

V jednom komentáři se píše, že vysoce důležitým zájmem je svoboda slova a možnost upozorňovat na nekalé praktiky politiků, které policie řádně nevyšetří, a u žádného soudu tedy neskončí. Má se tomu rozumět tak, že když něco u soudu neskončí, znamená to, že to policie neřádně vyšetřila, a její selhání pak napraví mediální lynč?

V posledních měsících a týdnech jsme byli svědky toho, jak texty podloudně uzmutých policejních odposlechů zneužívala některá média k rozehrávání vlastních politických her. Tomu je třeba za každou cenu zabránit. Václav Klaus média zjevně nemiluje. V případě policejních odposlechů je ovšem pravda na jeho straně.

lidovky.cz 13. února 2009