Hitler, Stalin, ČSSD

Dr. Rath se vyjádřil s těžko přehlédnutelným uznáním o jednom aspektu Hitlerovy hospodářské politiky. Rozvinula se hysterická hádka, v níž se ODS a ČSSD navzájem bijí Hitlerem po hlavě. Připomíná to pravěk: pojmenování někoho, z koho mají všichni hrůzu, je nepřípustné. Smí se jen použít opisu: „ten, který jí med“. Je v tom zároveň pověrčivost (ač dávno mrtvý, může ještě škodit) a pocit rouhání. Rouhání je přitažlivé a vede zejména lidi s jistými rysy buranství, aby si ho vyzkoušeli.

Za nejapnými výroky pp. Topolánka a Dalíka nestojí žádné sympatie k Hitlerovi. Nic podobného není ani za tím, co prohlásil v rozhovoru pro LN dr. Rath. Dr. Rath, věcně vzato, se pouze přiznal, že mu imponují určité ekonomické postupy, které si mohou velmi snadno dovolit totalitní diktatury a poměrně obtížně svobodné země. Zároveň na sebe nechtěně prozradil, že o věci ví v podstatě prd.

Problém je, že ČSSD a předseda Paroubek Rathovi tolerují to, co pranýřují na Topolánkovi a Dalíkovi. Proč? Důkazem Rathovy čistoty jsou zavraždění předci. Za předky člověk jednak nemůže v dobrém ani ve zlém, a jednak, kdoví co by výroku pana hejtmana říkali, kdyby mohli. A konečně – předseda ČSSD argumentuje tím, že se dr. Rath omluvil za dezinterpretaci svých názorů. To je školský příklad zcela chybné omluvy: pan doktor Rath se omluvil za něco, co s jeho výroky údajně provedl někdo jiný.

Hádka mezitím nabyla obludných rozměrů: místopředseda ODS obvinil ČSSD, že se pod vedením dr. Ratha přibližuje NSDAP. (To je nesmysl, dr. Rath ČSSD zatím nevede a pokud strana někam inklinuje, tak spíš východním směrem). Pan Paroubek ho přetrumfl prohlášením, že ODS jeho ústy urazila celou Stranu evropských socialistů a žádá omluvu. ODS naopak žádá mimořádnou schůzi Sněmovny, která se bude zabývat Rathovým výrokem. Obě strany si jdou natolik po krku, že jim už nemůže zbývat čas na nějakou kloudnou práci.

Poněkud v pozadí zůstává jiná věc, řekl bych, že důležitější. Stínový ministr školství a známá veselá kopa Jiří Havel napsal koncem 80. let ekonomická skripta, v nichž chválil hospodářskou politiku J. V. Stalina. Učil tehdy i na VUML, mj. také pana poslance Tlustého (ODS). Obávám se, že podobné publikační aktivity nejsou ani ve Sněmovně obecně, ani v ČSSD zvlášť ničím mimořádným.

Pozoruhodné je, jak se obhajuje: „Nic jiného v té době napsat nešlo. Text jsem psal, aby učebnice mohla vyjít.“ Pan poslanec zjevně trpí neodolatelnou touhou publikovat, a to za všech režimů a za všech okolností. Upozorňuji, že silou vůle se tento nešvar dá potlačit.

A ještě pozoruhodněji jej obhajuje jeho stranický předseda: mluví o „nechutném, kádrování, hodném ÚV KSČ“. Konečně tedy víme, co je to kádrování. Kádrování je, když se někomu vyčítá něco, co spáchal před 17. listopadem 1989. Tenkrát jsme totiž všichni dostali generální pardon. Všichni jsme se vylíhli znovu jako nevinná žluťoučká kuřátka. Nebo když ne všichni, tak aspoň všichni sociální demokraté. Čo bolo, bolo…

lidovky.cz 27. ledna 2009