David Černý – náš vzor?

Mladá fronta Dnes měla dobrý nápad: sehnala porůznu v Evropě několik karikatur, vypovídajících o tom, jak nás vidí jinde, aby tak doplnila výpověď pana Černého o tom, jak on s požehnáním české vlády vidí Evropu. Úroveň karikatur je rozdílná (jak by ne, sháněly se ve spěchu), přesto je možné říci, že se dílo podařilo.

Dalším krokem byl simulovaný rozhovor s Davidem Černým. Jeho autor se nechal podle vlastních slov inspirovat „pracovními metodami Davida Černého“ a stvořil rozhovor jako kombinaci reality a fikce. „Odpovědi jsou tak, jak je umělec buď řekl, nebo říci mohl“. Zároveň se Černému omluvil s odvoláním na jeho slova o tom, že „groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury“.

Pan Černý ve své reakci poukázal na to, že MfD není umělecké dílo, a tudíž nemá právo provádět něco podobného jako on. Fiktivní odpovědi, zveřejněné v listě, navíc nepoškozují jenom jeho, ale i vicepremiéra Vondru.

Co k tomu dodat? Za prvé nezbývá než konstatovat, že pan Černý má smysl pro humor jen tenkrát, když jde o ty druhé. V tom je nelomeným a roduvěrným Čechem. Výmluva na uměleckost jeho díla je jednak poněkud zbabělá (já nic, to umění) a jednak nesedí, protože tím, že Černý svůj výtvor nabídl vládě a na základě toho pak Entropa reprezentovala ČR v bruselské centrále EU, se z věci stalo politikum. A konečně Vondru nepoškodil až autor rozhovoru v MfD, ale především on sám.

Zbývá věc poslední, nikoli nepodstatná: rozhovorem se MfD pokusila napodobit metody Davida Černého. Povedlo se to stoprocentně. A David Černý předvedl, že není ten tvrdý chlapík s humorem „padni komu padni“, za něhož se vydává. Celé to má jen jeden háček: že způsoby pana Černého jsou něco, co se napodobovat nemá.

25. ledna 2009