Češi sladí Evropu

Česká společnost (zejména ta její část, která podporuje prezidenta a/nebo ODS) má k Evropě obecně a k Evropské unii zvlášť vztah lehce pohrdavý. Jsme přesvědčeni, že od husitství po první republiku patříme k evropské špičce. Nevděčná Evropa nám to nechce uznat a musíme jí to důrazně připomínat. Odtud sebevědomé heslo „Evropě to osladíme“.

Boží trest přišel hned na počátku českého předsednictví EU. ČR byla konfrontována s dvěma krizemi, z nichž každá byla nejen nad síly její politické reprezentace, ale bohužel, jak se zdá, i nad síly EU jako takové. Náš přínos k urovnání, které se teď snad rýsuje, byl víc než skrovný. Nebyla by to zase až tak velká hanba, nebýt toho šaškování kolem.

Nadutá kampaň „Ukážeme Evropě, co jsme zač“ vyvrcholila symbolicky skandálním příběhem panelu, který nechala česká vláda instalovat v bruselském sídle Rady EU. Podle původního projektu mělo 26 evropských výtvarníků pod vedením Davida Černého vytvořit mozaiku evropských zemí. Každou by ztvárnil s humorným, lehce ironickým odstupem autor, který je zároveň jejím občanem.

Je otázka, jaký má smysl projekt, v němž 27 účastníků dokáže, že si jsou schopni dělat ze své země šašky. V EU a ve světě jsou teď bohužel na pořadu dne krvavě vážné věci. Navíc to vše bylo svěřeno člověku, který už v minulosti prokázal, že dokonale ovládá umění na sebe upozornit, aniž by přitom bral nadbytečné ohledy na ty, na jejichž zádech se zviditelňuje.

Těsně před odhalením panelu se ukázalo, že pan Černý nedokázal původní projekt realizovat (je otázka, zda se o to vůbec pokoušel), ale udělal to celé s několika málo spolupracovníky, v podstatě vlastně sám. Tím se původní projekt „Evropa se pošklebuje sama sobě“ změnil v projekt „Pan Černý se pošklebuje Evropě“.

Jenže ani to druhé není bohužel přesné. V celé věci se vymáchala česká vláda. Bez ní by se plastika do sídla EU vůbec nedostala. Přesné vyjádření tedy zní: Češi se pošklebují Evropě. Jde o záležitost od samého počátku politickou, vydávat ji za „čisté umění“ je pokrytecký alibismus.

Široký záběr projektu by vyžadoval velkou imaginaci a nějakou znalost o „zobrazovaných“ zemích. „Portréty“ jsou dílem odfláknuté, dílem málo nápadité, dílem nesrozumitelné (asi schválně) a v několika případech bohužel i buransky urážlivé. Bulharsko charakterizují turecké záchody, Slovensko je salám převázaný maďarskou trikolórou. Slováci se ohradili, ale vzali to s nadhledem. Bulharsko protestovalo. Na rozdíl od Kazachstánu, který mohl v případě persifláže Sachy Barona Cohena protestovat jen proti „Boratovi“, protestovalo proti státu jménem ČR, a právem, protože za to, ať chce nebo nechce, zodpovídá.

Výpověď díla o Evropě je nulová. Relevantní je výpověď, kterou dala ČR o ČR, Češi o Češích. Totiž svědectví o nadutosti a naprostém nedostatku taktu. Bulhaři si stěžují na turecké záchody, nemají smysl pro srandu. Představme si, že by podobnou plastiku vytvořili v Německu a Rakousku a ČR by tam byla vypodobena např. jako dřevěná kadibudka nebo něco podobného. Rozlehl by se po česku huronský smích nad vtipem, nebo ublížený kňučivý řev o přepisování výsledků druhé světové války?

Z toho, co zatím ČR během předsednictví předvedla, plyne celkem omluvitelný nedostatek politických zkušeností (není pravda, jak tvrdí prezident Klaus, že jsme v Evropě stále, byli jsme skoro půlstoletí mimo a následky jsou dodnes patrné) a bohužel taky nedostatečně podložené sebevědomí.

Komické na tom je, že tenhle obraz je vlastně nechtěný. Nekřivděme vládě, závěrečný akord (bruselský panel) neorganizovala, spadl jí tak říkajíc na hlavu. To bohužel nic nemění na tom, že i za něj nese odpovědnost.

Jediný, kdo je za vodou, je tedy pan Černý. Znají ho teď i v Řecku a Prtugalsku, a i když peníze, které dostal, vrátí, za tu reklamu to stálo.

A závěr? Jedna součást panelu je velmi nedokonalá, a to obraz České republiky. Češi si nedělají legraci sami ze sebe, alem pan Černý (s požehnáním vlády?) z Václava Klause. S tím v EU nenarazí, dělat si legraci z Klause dnes v Bruselu frčí, a my jsme ukázali, jací jsme správní Evropané.

Zřejmě nám dělat si legraci sami ze sebe moc nejde. Proto bych na závěr navrhl následující: nechť se na závěr českého předsednictví vytvoří panel, v němž umělci z 26 zemí EU za peníze svých vlád vyobrazí, jak humorně a s ironií teď vidí ČR.

Obávám se však, že to nepůjde. Většině zemí totiž nejspíš slušnost nedovolí, aby se na něčem podobném podílely.

Lidové noviny 20. ledna 2009