Nepropadejme přílišnému optimismu!

Tento víkend přinesl dvě v podstatě pozitivní zprávy.

Za prvé, příměří v Gaze. Nejprve je vyhlásil jednostranně Izrael, posléze se připojil Hamás. A nakonec se, jak se zdá, opravdu přestalo střílet. Izrael si chce v oblasti Gazy zatím ponechat část jednotek, aby mohl operativně zasáhnout, kdyby Hamás podle svého zvyku příměří porušil. Hamás zase příměří podmiňuje tím, že se Izraelci do týdne úplně stáhnou. Dobrá zpráva je, že v tuto chvíli (11.45) to vypadá, že příměří ještě trvá, nestřílí se a izraelští vojáci se z Gazy stahují.

Když se ministra Schwarzenberga ptali, zda si myslí, že příměří vydrží, odpověděl: „Já bych doporučil, abychom se dnes večer za to pomodlili. Musíme doufat.“ Z toho se dá nepřímo vyvodit, že pan ministr je umírněný optimista: věří, že příměří vydrží aspoň do večera.

Pozitivní obrat se rýsuje i ve věci dodávek ruského plynu. Premiér Putin s premiérkou Tymošenkovou se dohodli na ceně, za níž bude Rusko Ukrajině plyn dodávat. Bude to cena tržní, mírně snížená s ohledem na to, že Ukrajina plyn transportuje do EU. Vypadá to tedy, že Ukrajina svůj spor s Ruskem prohrála. Detaily dohody, na nichž podle odborníků velmi záleží, nejsou známy, smlouva měla být podepsána dnes ráno. Dosud (11.45) nedorazily žádné zprávy. Vzhledem k tomu, že v Moskvě je ráno dřív než u nás, berme to za lepší konec: zatím to ještě nekrachlo.

Znepokojivé na obou zprávách je to, že vlastně nevíme úlně přesně, jak to dopadlo, a pokud ujednání neztroskotají (pak bude vše jasné) hned tak se to nedozvíme. Uspěl Izrael v zoufalé snaze zajistit si bezpečí k pokojnému společenskému provozu, nebo jej jeho západní spojenci a polospojenci donutili k ústupkům, za které dřív nebo později draze zaplatí? A kdo je vítězem a kdo poraženým v tahanici o ruský plyn? Zdá se být zjevné, že Rusko vyhrálo a Ukrajina prohrála. Ale jak je na tom EU a jednotlivé členské země? A jak vůbec dopadla ČR? Dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem znamená, že žádného monitorovacího týmu nebude zapotřebí, celá Topolánkova mise se jeví být jen nedůležitý ornament na zdržovačce, dirigované z Moskvy. Na druhé straně ČR, ač závislá na ruském plynu z 80%, zatím bez problémů vydržela se svými zásobami a ještě dokázala pomoci ohroženému Slovensku.

Znepokojivé je jedno: klíč ke globálním krizím drží nevypočitatelné nebo obtížně vypočítatelné subjekty (Hamás, Rusko). Mají v rukou iniciativu, kterou ostatní, a zejména Západ, jen obtížně brzdí. Jsme do jisté míry odkázáni na jejich dobrou vůli. To je ovšem velmi riskantní. A do budoucna není naděje, že by se to mělo radikálně změnit.

Zkrátka: nezbývá nám, než se modlit. Problém je, že u nás v Česku to už skoro nikdo neumí.

lidovky.cz 19. ledna 2009