Jak pomoci Ukrajině?

Včera velmi pozdě v noci se zrodila dohoda mezi premiéry Ruska a Ukrajiny, která by měla umožnit obnovu provozu ukrajinských plynovodů. Je tu tedy opět jakási bludička naděje. Odborníci upozorňují, že vůbec není jasné, jak budou řešeny detaily, na nichž záleží, mně se zdá být poněkud podezřelé, že dohoda vypadá jako skoro úplná ukrajinská kapitulace. Bude tedy dobré si počkat.

Psal jsem tu, že pojímání problému jako střetu Ruska a Ukrajiny, jemuž užaslá Evropská unie přihlíží jako v podstatě neutrální poškozený, je iluzorní, nemravné a pokrytecké. K trochu podobným závěrům dochází i europoslanec Josef Zieleniec v sobotních Frankfurter Allgemeine Zeitung. Zieleniec upozorňuje na to, že Rusko používá závislosti bývalých republik SSSR (a taky dalších postkomunistických zemí) na ruských energetických zdrojích cílevědomě jako účinný prostředek politického nátlaku. Trochu mne mrzí, že něco podobného nenapsal taky pro české noviny a mám pokušení (kterému se ovšem usilovně bráním) dávat to do souvislosti s chystanými volbami do Evropského parlamentu. U nás je spousta lidí, kteří takové věci neradi slyší, o to víc neradi, oč jsou průkaznější. Řešení podle Zieleniece je: za prvé, pomoci Ukrajině v přechodu na světové tržní ceny. A za druhé, působit na ni, aby si udělala pořádek v nepřehledných hospodářských strukturách, které mj. zkomplikovaly spor o dodávky plynu, zamezila korupci a posílila právní stát. Heslo zní: účinný tlak.

Je tu ovšem, jeden problém. Hlavní potíž na Ukrajině není postkomunistický svinčík, ale naprosto nepřehledná politická situace, kdy spolu zápolí politická uskupení usilující o emancipaci od Ruska s politickými uskupeními na Rusko orientovanými. V době oranžové revoluce zvítězili ti první, teď se situace znejasnila: jakou roli hraje např. premiérka Tymošenková? Podrobnou analýzu nechám rád povolanějším, než jsem já, dovolím si jen poznámku: „účinný tlak“ v takové situaci může přinést naprosto nepředvídatelné politické důsledky. Naproti tomu jednoznačná podpora Ukrajině, aby dokázala unést bezohledné a bleskové zdražení zemního plynu, podpoří ty, co se chtějí emancipovat, a ti druzí si s ní nic nepočnou. Teď je na pořadu dne pomoc bez zbytečných podmínek a „tlaku“: je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení.

Ještě horší je, že tato osudová rozdělenost bohužel vůbec není zvláštností Ukrajiny, je tam jen moc dobře vidět. Podobný problém sužuje i daleko „západnější“ země, Slovensko a Českou republiku. I tady spolu zápolí proruské a emancipační síly, i tady nabývají proruské převahu. Samozřejmě „proruský“ znamená v našich podmínkách něco jiného než na Ukrajině: jenže ten rozdíl se týká spíš kvantity než kvality. Přitom i my jsme EU. Nemáme ani sílu, ani legitimaci na to, abychom dělali pořádek na Ukrajině. Měli bychom koukat udělat si ho doma – a to rychle, než bude pozdě.

18. ledna 2009