Polemika s Jiřím Vyvadilem (pokračování)

Na výměnu názorů, kterou jsem dal čtenářům k dispozici v minulém čísle Událostí, reagoval Jiří Vyvadil ještě krátkou poznámkou, kterou tu, i se svou odpovědí, dávám k dispozici. Činím tak v naději (možná bláhové), že když spolu lidé dost protichůdných názorů mluví, aniž by se uráželi (polemika pana Vyvadila se nese v korektním duchu), může to být v naší dost nesnesitelné situaci studené občanské války k něčemu užitečné. Dialog je to poněkud nerovný, pan Vyvadil je poradce předsedy významné politické strany, já jsem publicista bez kontaktů na kteroukoli z politických stran v ČR. Snad ani to nevadí.

K výměně názorů s Bohumilem Doležalem

Děkuji Bohumilu Doležalovi za zveřejnění mého příspěvku na jeho webu po názvem : Je třeba ukončit to trápení a oceňuji, že věnoval takovou pozornost své odpovědi, ze které pokládám za nejvýznamnější následující citaci :

"Pan Vyvadil vylučuje do budoucna velkou koalici z 98% a koalici s komunisty z 94% (ty 4% rozdílu neumím racionálně uchopit, nicméně jsou mi poněkud podezřelá). Shodnu se s panem Vyvadilem na tom, že velká koalice je za této situace naprosto nežádoucí (i když důvody, které nás k tomu vedou, budou možná různé). Taky nepodezírám pana Paroubka, že by se chtěl bez okolků zamilovaně vrhnout do náruče pana Filipa. Rozhodl se jen KSČM využít jako platnou kartu ve hře. Cestu mu k tomu rovnaly všechny polistopadové reprezentace počínaje tou Havlovou. KSČM je ovšem extrémistická a populistická strana a od svého počátku taky ruská lobby. To že se ČSSD s komunisty shodne v sociálních otázkách, je jen čertova vábnička.

Kdybych měl použít dnes módní formulace, není to o „pravici“ a „levici“, ale o demokracii a politické kultuře. Prosazení Paroubkovy koncepce by znamenalo regres vzhledem k vývoji po roce 1989: ne snad proto, že by hrozil návrat před rok 1989 (cestování do minulosti je v našem světě vyloučeno), ale že hrozí cesta do budoucnosti, která může být ještě horší než ta minulost".

Bohumil Doležal má nesporně pravdu v tom, že ČSSD v rámci své opoziční politiky zvolila metodu jasného, čitelného a samozřejmě i vždy v jistém smyslu zjednodušujícího vidění problémů. To je základní podmínka sportovních pravidel zvaných "parlamentní demokracie". Jiří Horák či Vladimír Špidla se snažili vidět problémy v celistvosti (což např. i mně by za jiných okolností bylo blízké), ale komunisté pak svou podporou voličů přebíjeli ČSSD poměrem 3:1. Parlamentní demokracii jsme nevymysleli, byť ji sociální demokracie svým prosazením všeobecného volebního práva v minulosti zcela zásadním způsobem obohatila. Je založena na logice střetu, zejména mezi nejsilnější vládní a nejsilnější opoziční stranou, a tento střet spořívá až přímočaře v odlišném vidění a pro volební úspěch je nezbytné, aby se tento postup týkal těch otázek, které jsou veřejnosti co nejsilněji vnímány. Nic víc a nic méně.

To, že jsem, díky své oblibě z žertování odlišil nebezpečnost velké koalice a koalice s KSČ o rozdíl 4 %, má svou hlubokou logiku. Obě koalice by pro nás byly krajně nežádoucí, ale velké koalice jsou obecně nebezpečné i z hlediska vývoje ve společnosti, protože vyvolávají démona vzniku či posilování ať již extrémně levicových či extrémně pravicových politických sil. To vidíme jak v Rakousku, tak i v Německu.

Jinak souhlasím s panem Doležalem i v tom, že volební rozhodování voličů už není tolik založeno na pravo- levém vidění, ale jde zásadně spíše o tom, koho lidé pokládají pro vládnutí za kompetentnější a vhodnější. Leckdy jsou totiž titíž voliči schopni jednou hodit hlas ODS a příště, a tak se i pravděpodobně stane, ČSSD. Volby ovšem příliš neovlivňuje spor o politickou kulturu či demokracii, ale i tak musím konstatovat, že drtivá většina veřejnosti i v těchto oblastech hodnotí ČSSD neskonale lépe než ODS, což vyplývá z našich velmi kvalitních průzkumů.

Obavy z kříšení komunistického ďábla, či prosazování zájmů Ruska u nás a dokonce obavy z toho, že vyvoláme režim snad horší než byl před rokem 1989, jsou zřejmě hluboce v autorovi zakořeněné a téměř si myslím, že převezme-li tuto (až fundamentalistickou) argumentaci též ODS, vítězství nás prostě nemůže minout. Lidé, včetně středních vrstev i s vysokoškolským vzděláním, tyto věci pojímají zcela jinak a rozhodně se nás neobávají. Konečně všichni ví, že Jiří Paroubek již předsedou vlády byl a děsivost pohledu Bohumila Doležala určitě nesdílejí.

Tato výměna názorů byla užitečná a pro mne, jaká doporučení budu Jiřímu Paroubkovi dávat, velmi inspirativní. Je dobré znát, že věci vidíme zčásti stejně a zčásti diametrálně jinak. A právě v část diametrální odlišnosti pohledů jsou podle mého nejhlubšího přesvědčení tím nezbytným důvodem, proč ČSSD jde tím nejlepším možný směrem.

Jiří Vyvadil, poradce předsedy CSSD pro strategické otázky.

K tomu, co píše pan Vyvadil, jen několik poznámek:

Bohumil Doležal