Proměna vlády se zasekla

Ještě na počátku prosince to vypadalo, že dramatické změny ve vládě se nechystají. Na konci měsíce bylo všechno jinak a premiér ohlásil s jistou pompou radikální proměnu. Provést ji chtěl včera. Leč musel to oddálit v situaci, která vykazuje určité rysy chaosu.

Z toho, co prosáklo na veřejnost, vyplývá, že během nedělního jednání lídrů koaličních stran se do krve pohádali premiér s předsedou KDU-ČSL Čunkem. Premiér požadoval Čunkův odchod z vlády, Čunek to nejen odmítl, ale žádá naopak odvolání člena KDU-ČSL a ministra financí Kalouska, vlastně nejbližšího Topolánkova spolupracovníka.

Přitom se ukazuje, že KDU-ČSL je rozložená a odpůrci nynějšího předsedy tahají za kratší konec. V poslaneckém klubu mají podle nepovedené „ankety“ jeho předsedy Severy odpůrci Čunka mírnou většinu, podobná situace by mohla nastat i v celostátním výboru, jenže „celostátní konference“, která bude zjevně o případném Kalouskovu odvolání rozhodovat, je prý pevně v Čunkových rukou. Pokud jde o lidovecké ministry, lze tedy nanejvýš očekávat jakýsi ukoptěný kompromis, při němž koza (Kalousek) zůstane celá, jenže vlk (Čunek) se nažere tím, že prosadí do vlády nějakého svého stoupence.

Nad premiérovým postupem zůstává rozum stát. To, že chce Čunka odvolat, je naprosto pochopitelné, ale proč se ho proboha nezbavil tenkrát, když předseda KDU-ČSL vězel v maléru, s nímž si sám nevěděl rady a který vládu poškozoval, naopak ho tahal z bryndy a sám se při tom zbytečně umazal? A vůbec, proč tak neuvěřitelným způsobem podrazil Kalouska v létě 2006, když začal vyjednávat s Paroubkem, a přispěl tak ke vzniku fenoménu Čunek?

Navíc je Topolánkův postup z formálního hlediska nesmyslný. Předseda koaliční strany samozřejmě nemusí být ve vládě, ale jednak to musí být na základě jeho výslovného souhlasu, a jednak pravá chvíle pro jednání (případně i s použitím té míry tlaku, jaký situace umožní), je v okamžiku, kdy vláda vzniká (tak se „dohodl“ např. Fico se Slotou a Mečiarem). Chtít předsedu koaliční strany z vlády vykopat proti jeho vůli během vládnutí je možné jen tenkrát, když ztratí veškerou podporu ve své straně (což není Čunkův případ).

Základní problém Topolánkovy vlády je čím dál tím zřetelnější. Nemůže umřít (podobně jako ten švec v Erbenově pohádce, který přilepil Smrt k verpánku), nemůže zároveň nic rozumného dělat, a pokud se vůbec může změnit, tak jen k horšímu. Odvolání Julínka bude mít ráz částečné kapitulace před nenávistnou opozicí. Odvolání Kalouska by znamenalo katastrofu. Nepřeji si to, ale zdá se mi, že se vláda mílovými kroky blíží ke krachu, který díky českému předsednictví EU se odehraje před tváří užaslého světa. Smutný konec legendy o tvrzi demokracie ve střední Evropě!

lidovky.cz 6. ledna 2009