„Únik informací“

Premiér Topolánek se včera veřejně vyjádřil mj. i ke zveřejnění zápisu z jeho nedávného setkání s francouzským prezidentem Sarkozym. Šlo o pracovní oběd. Záznam zveřejnil minulý týden Reflex (obdržel ho „z vyšších diplomatických kruhů“) a zároveň o něm informovala Mladá fronta Dnes. Následoval slušný diplomatický skandál, francouzská strana se podrážděně ohradila a ministru zahraničí, který se sám návštěvy ve Francii nezúčastnil, nezbylo, než se honem omluvit. Pochopitelně toho omluvou už moc nespravil.

Topolánek teď potvrdil pravost dokumentu, popřel přesnost zápisu (co mu zbývá!) a prohlásil, že jde o neskutečnou chybu české diplomacie.

Celou věc nelze nechat jen tak bez komentáře. Podstata věci totiž vůbec nespočívá v tom, co Sarkozy říkal. Podstatná a ostudná je technická stránka věci.

Francouzský prezident se nepochybně poučil a nebude si příště pouštět pusu na špacír před českými politiky a diplomaty, kteří mu předvedli, že co nevědí, to neprásknou.

Snad se poučilo i ministerstvo zahraniční věcí – záznamy z důvěrných diplomatických jednání není dobré rozesílat na všechny možné i nemožné adresy. Taky není nutné, aby se jimi bavilo celé ministerstvo (vypadá to skoro, že včetně vrátnice a podatelny). V oboru politiky a diplomacie existují citlivé informace, které nejen nemusí, ale ani nesmějí být zveřejněny. Jinak by se politika a diplomacie nedaly provozovat. Představa, že úplně všechno musí být „transparentní“ a odehrávat se před očima veřejnosti, je představa bolševická. Bolševici to žádají na buržoustech, dokud jsou v opozici: poté, co buržoustům zakroutí krkem, se před očima veřejnosti neodehrává nic, protože žádná veřejnost už neexistuje. Poučení je ovšem v rozloženém státě, kde prezident a jeho poskoci vedou partyzánskou válku proti vládě, tak trochu k ničemu.

Jakési poučení by mělo vyplynout i pro média, zejména ta zúčastněná. Představa, že všechno, co doputuje do redakce, se musí okamžitě a beze všeho předhodit veřejnosti, je rovněž bolševická. Reflex přinesl zprávu o nedůvěryhodnosti vlády, premiéra a ministra zahraničí. O tom, kdo v tom má prsty, se lze jen dohadovat, dohadování není moc náročné. Nehodlám řešit otázku, zda zveřejnit nebo ne. Považuju jen za podstatné, aby se při úvahách o zveřejnění vycházelo z toho, co v tomto případě zveřejnění chtě nechtě znamená: totiž účelovou politickou denunciaci, volné pokračování kauzy Morava – Tlustý – Mladá fronta Dnes. Nemyslím, že by si tím byl někdo lámal hlavu.

lidovky.cz 1. prosince 2008