Topolánek na Primě

Včerejší vystoupení premiéra Topolánka v Partii na Primě působilo, jak se diplomaticky říká, „rozporuplně“. Moderátor, ani když je umírněnější a taky korektnější než jeho protějšek v ČT, se pochopitelně nevyhne tomu, aby zpovídanému politikovi kladl otázky takříkajíc na tělo. Odpovídat na nepříjemné otázky patří k údělu politika. Předseda ODS jako obvykle neobstál: mluvil často a úporně od věci, vztekal se, brblal, dělal do kamer grimasy jako žáček, kterého mistruje pan učitel, hrozil, že ze studia uteče. Přízně, kterou mu vyjádřili hlasující diváci (drtivá většina z nich se vyslovila pro jeho setrvání v úřadě premiéra) by si proto měl dvojnásob vážit. Umělecký dojem toho, co předvedl, vyjádřeno krasobruslařskou terminologií, je sotva 2.

Rozpaky budí i sdělná hodnota. Otázka Toplánkova vztahu s prezidentem Klausem je jistě choulostivá a předseda ODS by ji nejraději řešil někde za zavřenými dveřmi. Veřejnost ovšem ví, že tu napětí je, a ráda by se dozvěděla něco o jeho podstatě a příčinách. Nedělá dobrý dojem, když zpovídaný očividně zatlouká, a zvlášť tenkrát ne, když z jeho praktické politiky vyplývá, že premiér a prezident se názorově liší, že ten rozdíl je významný a že by se premiér neměl by stydět ho pojmenovat – navíc vzápětí poté, co mu Klaus neváhal z hradních výšin pořádně zavařit.

A pak je tu Lisabonská smlouva. Tady má Topolánek vůči Klausovi jakýsi handicap. Klaus je přímý a jednoznačný: Lisabonská smlouva je špatná, ohrožuje základní zájmy ČR, je třeba ji odmítnout. Topolánek tvrdí, že smlouva sice není nic moc, ale nezbývá nám, než ji držet, protože přes všechny stinné stránky spoluvytváří „evropský sloup“, jednu ze tří opor naší zahraniční politiky. Snadno vznikne podezření, že sice v zásadě sdílí Klausovu kritiku, jen si ji netroufá přímo vyslovit.

Premiérova Partie nedopadla zvlášť přesvědčivě. A nedivil bych se, kdyby teď do nadcházejícího kongresu ODS řada jeho sympatizantů tiše nepřála to, co kdysi kdosi vyslovil v souvislosti s veřejným angažmá slavného britského politika: „Nechť vnese zmatek mezi své nepřátele! Mezi své přátele ho už vnesl.“

Lidové noviny 1. 12. 2008