Paraziti

Už skoro dvacet let žije česká krajní levice – ta, co se zatím tváří jako demokratická, i ta, která už to nepovažuje za potřebné – v naději, že se jí už jednou konečně podaří (tak jako se to podařilo nespokojencům s komunistickým režimem ve slavném listopadovém týdnu roku 1989) shromáždit za sebou davy a zahnat establishment a jeho přisluhovače na smetiště dějin. Se spory ohledně amerického radaru jim svitla naděje. Blíže neurčené velké procento veřejnosti (od pětapadesáti do pětasedmdesáti procent, množství zřejmě kolísá podle momentálního rozpoložení v agenturách, které průzkum provádějí) je totiž proti. Neúspěšní levicoví radikálové zavětřili, chytli se příležitostí a projevili velikou aktivitu, od hladovění jednotlivě a ve skupinách až po dlouhodobé letní hnízdění v korunách stromů. Přes veškerou snahu se jim zatím podařilo shromáždit jen profesora Koháka a desítky, nanejvýš stovky dalších. To je na zahnání buržoazie a přisluhovačů amerických imperialistů do Vltavy doposud trošku málo. Lidé se zatím necítí dostatečně motivováni k tomu, aby svým angažmá zaštítili provedení sedmnáctého listopadu 1989 tak říkajíc v autentickém gardu.

Letos zatroubila protiradarová lobby k frontálnímu útoku: zamluvila si na 17. listopadu pro demonstrace proti radaru Národní třídu. Rozhodli se přilepit k velkému výročí a učinit se tak o něco přitažlivějšími.

Akce, jak se zatím zdá, dopadla rozpačitě. Organizovaní odpůrci radaru se dostali do konfliktu s neorganizovanými lidmi, kteří chtěli vzpomenout na to, co se rozběhlo před devatenácti lety. Zviditelnili se, pravda, zítra o nich budou psát všechny noviny. Ale zviditelnili se tak, jako se zviditelňují jejich zrcadlové obrazy z pravého kraje politického spektra, s nimiž se, mimochodem v odporu proti americké základně vzácně shodují. Statisíce virtuálních odpůrců radaru zůstalo zase doma.

Je to způsob zviditelnění, o nějž není co stát. Pan Štěch a spol. by to zvládli lépe. Naši „aktivisté“ se ještě mají co učit.

Lidové noviny 18. listopadu 2008