Topolánek a senátní volby

Dnes začíná druhé kolo senátních voleb. Základní otázka je, zda se Topolánkovi a ODS podaří aspoň zčásti eliminovat porážku v krajích. Hmatatelným úspěchem by bylo obhájení devíti mandátů, tj. udržení absolutní většiny v Senátu. Bude to velmi obtížné.

Topolánkovi oponenti v čele s Václavem Klausem (svým nynějším angažmá zaujal definitivně místo jakéhosi Teng Siao-Pchinga české politiky, to jsme to dopracovali, přejímáme manýry Říše Středu) ovšem nelení a snaží se jakékoli zásluhy svého předsedy předem eliminovat. Klausovo předvolební tažení má v případě úspěchu podpořených kandidátů přičíst zásluhy čestnému předsedovi ODS. Topolánek se nemá čím chlubit.

Dnešní hlasování je hlasováním o Topolánkově pokusu vymanit ODS ze spárů Václava Klause a aspoň částečně přemostit propast, která dělí v občanském táboře přívržence dvou táborů, znesvářených od „Sarajevského atentátu“. To jsou z hlediska fundamentalistů v ODS dva smrtelné hříchy. V první věci nebyl nynější předseda ODS bohužel dost důsledný, v druhé narazil na tradiční neschopnost Pravdy a Lásky vzít na sebe standardní a spolehlivou politickou formu (rozvrácená Strana zelených).

Teď jeho odpůrci volají po „sebereflexi“ a „důkladné rekonstrukci vlády“. Podstatou obojího je vykopnutí premiéra. Bylo by dosti nešťastné, kdyby se jim Topolánek pokusil dělat nějaké ústupky – otevřel by tím jen cestu k vlastní likvidaci.

Takovým ústupkem, který mu dnes vnucuje kdekdo, je vyhození ministra Julínka. Bylo by zároveň nemravné a politicky neprozíravé. Za prvé, dal by tím za pravdu svým kritikům (zdravotnictví se stalo klackem v ruce všech jeho kritiků v opozici i v koalici) a podřízl by si větev sám pod sebou. A za druhé, Julínek jediný provedl opravdu nepopulární kroky, a ty kroky se osvědčily (včetně změny v proplácení nemocenské, kterou ÚS zrušil). Jeho odvolání bude přitakání vyčůranému populismu.

Pro politika v prestižním postavení bývá velmi svízelné připustit si, že čestná porážka je lepší a politicky výhodnější než potupná kapitulace. Že porážky jsou v životě přinejmenším stejně časté jako vítězství, a že důležité je mít nějakou představu co potom. Představu, která by se odlišovala od velvyslaneckého postu v Turecku nebo teplého křesla v Bruselu, když už chceme sáhnout k analogiím z nedávné i o něco dávnější historie.

lidovky.cz 24. října 2008